Gemma Boveryová: Čajíček pro dámičky

Bylo by s podivem, kdyby střední komerční a konzervativní proud beletrie neměl svoji obdobu v tvorbě komiksové. Gemma Boveryová z pera britské autorky Posy Simmondsové je právě takovým příkladem. Kdyby Bára Nesvatbová dělala komiks, vypadal by jistě právě takto.

Celá komiksová novela je vlastně hezky napsaná i umně graficky zpracovaná. Ovšem právě v tradicích konzervativního měšťáckého vkusu v tom nejhorším smyslu. Jak se vyjádřil jeden anglický recenzent, je to tak středostavovské, že se to nedá ani číst. Nakonec, Simmondsová kreslila například pro bulvární deník The Sun a Gemma vycházela jako čtení na pokračování v deníku The Guardian.

Hlavní hrdinkou je vcelku sympatická malířka Gemma, která se provdá za rozvedeného truhláře Charlese Boveryho. Krizi manželství, jež se neprodleně dostaví, pár řeší odstěhováním se na francouzský venkov. Zde se Gemma začne poněkud nudit, a tak si zašpásuje s jedním místním studentíkem, kterého promptně vystřídá Gemmin bývalý přítel a známý novinář Patrick. Charles již tyto zálety nehodlá dál snášet a vrací se do Anglie. Nakonec Gemma pochopí, že manžel to s ní myslí dobře, chce začít od znova, ale zabrání jí v tom náhlá smrt. Tragické, není-liž pravda?

Banální zápletku naštěstí poněkud oživují neustálé aluze na parafrázovaný Flaubertův román. Sečtělejší čtenář tak může hledat a nalézat paralely mezi Emmou a Gemmou, Karlem a Charlesem anebo hádat, kdo že jsou u Flauberta Rankinovi a koho že představuje student práv Hervé. Vynikajícím nápadem je také vyprávět příběh prostřednictvím šmírujícího souseda, který Gemmu tajně miluje a snaží se ji poněkud nešťastně zachránit.

Grafické zpracování je velmi konzervativní, až statické. Nakonec, k oddechové „limonádě“ by se nic jiného ani nehodilo. Simmondsové se ovšem nedá upřít řemeslná zručnost, zkušenost s karikaturou a cit pro zkratku, což autorce umožňuje velice efektní charakterizování jednotlivých postav. Právě charakterové črty jsou totiž Gemminou nejsilnější stránkou, ať už se jedná o šmírujícího Gouberta, flegmatického Charlese anebo pokryteckou paní Rankinovou.

Petr Matoušek v Hospodářských novinách vyzdvihl způsob, jakým se Simmondsové podařilo zachytit odcizení moderního člověka. Parafrázuje dokonce v tomto ohledu Flauberta tvrzením, že paní Boveryová je v každém z nás. Bohužel, Gemma Boveryová je odcizená sama sobě do té míry, že je jako postava poněkud nezáživná. Pravé jádro knihy nakonec tvoří pokrytecké plkání a srovnávání mentality Francouzů a Angličanů. To je jistě zábavné. Tedy pokud vás zrovna zajímá pokrytecké plkání a chataření v Normandii.

Stefan Segi


Posy Simmondsová: Gemma Boveryová., BB Art, Praha 2009, 112 stran

%%wpcs-18%%-date%%id%%