Čaj pro silné povahy

Je sympatické, že česká komiksová nakladatelství pro samé supermany, batmany a vetřelce nezapomínají na mladé evropské autory. Čajovna U Malajského medvěda od Španěla Davida Rubína je právě takovým případem.

Čajovna přináší sérii krátkých příběhů, které jsou vždy nějakým způsobem spojeny s pohostinským podnikem (jde zde spíše o kořaleční doupě než o čajovnu) dobrosrdečného medvěda Sigfrieda. Hosté čajovny jsou jak superhrdinové – dokonce na zapřenou i samotní Superman s Batmanem –, tak i hrdinové zcela obyčejní a nakonec i lidé zcela nehrdinští, jako například zhrzený milenec Edgardo. Jejich příběhy jsou často drsné, ale ve své tragikomičnosti zároveň také jednoduše dojemné.

To je způsobeno především mistrovským vypravěčským uměním mladého Davida Rubína, kterému se podařilo ve svých černobílých kresbách vdechnout postavám život a jejich příběhy převyprávět s naléhavostí, která v nejlepších momentech připomene mistry krátkých próz devatenáctého století, Čechova či Maupassanta. Načrtnout na malém prostoru plné charaktery není jen tak, ale Rubínovi se to daří výborně. Na pouhých deseti stránkách je tak vylíčen příběh alkoholického tygra Antona, který zabije svoji ženu i malé děcko. Přes tuto stručnost čtenář necítí, že by byl o něco ochuzen. Příběh působí i se závěrečnou katarzí silně, uzavřeně a vše, co mělo být řečeno, také řečeno také bylo.

Rubínova kresba, tak jako příběhy samotné, je sice převážně tradiční, ale díky autorovu neomylnému citu pro výraz zároveň nanejvýš působivá. Například postavy medvěda Sigfrieda a hrocha Donatella těží z protikladu nemotorné roztomilosti a tragického osudu. Oproti tomu se masa černé tuše v příběhu o Antonovi valí na čtenáře jako temní démoni v nitru rozervané postavy a Edgaro je ve svém utrpení i při střídmosti kresby tak věrohodný, že je těžké se s ním neztotožnit.

Komiksová sbírka Čajovna u Malajského medvěda je opatřena dvěma předmluvami, které jsou poutavé, vtipné a nešetří superlativy. Pochvala v předmluvě je samozřejmě dobrým zvykem, ale v tomto případě se trefuje rovnou do černého. Přitom Rubínovo kreslířské umění není nijak výrazně inovativní a ani příběhy samy o sobě nejsou zase tak překvapivé. To, co z Čajovny dělá vynikající komiks, je poctivé vypravěčské umění, které z jednotlivých prvků tvoří mnohem víc, než je jejich pouhý součet.

Markéta Holanová

David Rubín: Čajovna U Malajského medvěda. Sýpka, Praha2009. 184 stran.

%%wpcs-18%%-date%%id%%

Je sympatické, že česká komiksová nakladatelství pro samé supermany, batmany a vetřelce nezapomínají na mladé evropské autory. Čajovna U Malajského medvěda od Španěla Davida Rubína je právě takovým případem.

Čajovna přináší sérii krátkých příběhů, které jsou vždy nějakým způsobem spojeny s pohostinským podnikem (jde zde spíše o kořaleční doupě než o čajovnu) dobrosrdečného medvěda Sigfrieda. Hosté čajovny jsou jak superhrdinové – dokonce na zapřenou i samotní Superman s Batmanem –, tak i hrdinové zcela obyčejní a nakonec i lidé zcela nehrdinští, jako například zhrzený milenec Edgardo. Jejich příběhy jsou často drsné, ale ve své tragikomičnosti zároveň také jednoduše dojemné.

To je způsobeno především mistrovským vypravěčským uměním mladého Davida Rubína, kterému se podařilo ve svých černobílých kresbách vdechnout postavám život a jejich příběhy převyprávět s naléhavostí, která v nejlepších momentech připomene mistry krátkých próz devatenáctého století, Čechova či Maupassanta. Načrtnout na malém prostoru plné charaktery není jen tak, ale Rubínovi se to daří výborně. Na pouhých deseti stránkách je tak vylíčen příběh alkoholického tygra Antona, který zabije svoji ženu i malé děcko. Přes tuto stručnost čtenář necítí, že by byl o něco ochuzen. Příběh působí i se závěrečnou katarzí silně, uzavřeně a vše, co mělo být řečeno, také řečeno také bylo.

Rubínova kresba, tak jako příběhy samotné, je sice převážně tradiční, ale díky autorovu neomylnému citu pro výraz zároveň nanejvýš působivá. Například postavy medvěda Sigfrieda a hrocha Donatella těží z protikladu nemotorné roztomilosti a tragického osudu. Oproti tomu se masa černé tuše v příběhu o Antonovi valí na čtenáře jako temní démoni v nitru rozervané postavy a Edgaro je ve svém utrpení i při střídmosti kresby tak věrohodný, že je těžké se s ním neztotožnit.

Komiksová sbírka Čajovna u Malajského medvěda je opatřena dvěma předmluvami, které jsou poutavé, vtipné a nešetří superlativy. Pochvala v předmluvě je samozřejmě dobrým zvykem, ale v tomto případě se trefuje rovnou do černého. Přitom Rubínovo kreslířské umění není nijak výrazně inovativní a ani příběhy samy o sobě nejsou zase tak překvapivé. To, co z Čajovny dělá vynikající komiks, je poctivé vypravěčské umění, které z jednotlivých prvků tvoří mnohem víc, než je jejich pouhý součet.

Markéta Holanová

David Rubín: Čajovna U Malajského medvěda. Sýpka, Praha2009. 184 stran.