Hodný, zlý a komunista

Dobré úmysly ke vzniku dobré věci často ani zdaleka nepostačují. Řeč dnes ovšem není o komunistickém převratu, ale o knize redaktorů MF Dnes pojmenované dosti nevhodně Abeceda komunismu. Od takové abecedy by čtenář mohl oprávněně očekávat něco jako A-Z komunistické společnosti. Bohužel tomu tak zdaleka není.

Abeceda komunismu totiž rozlišuje v zásadě tři druhy lidí: disidenty, emigranty a estébáky. Dvacet podle abecedy seřazených hesel tím pádem popisuje především lágry padesátých let, neblahé osudy chartistů a hrdinné útěky emigrantů před komunistickou zvůlí. Vzniká tak zcela plochý a černobílý obraz doby, který skýtá pouze minimum ponaučení o tom, jak se žilo za komunismu. Samozřejmě, dějiny represe jsou důležitou kapitolou popisu totality. Ne však zdaleka jedinou, jak se tvůrci Abecedy snaží sugerovat.

Autoři se navíc zuby nehty vyhýbají každé alespoň trošku problematičtější otázce. Vůbec je například nezajímají masivní prověrky v roce 1970, které často zničily osudy těch, kteří jimi neprošli. Důvodem je nejspíš to, že takový člověk musel do KSČ nejprve vstoupit, aby mohl být po prověrkách vyloučen, což se autorům zjevně nehodilo do konceptu hrdinové vs. zloduši. Taktéž v mnohých pojednáních o Chartě 77 není zmíněno, že ji podepsala i celá řada bývalých komunistů (to by Chartu zjevně zcela zdiskreditovalo). Nikde se také přímo neobjevuje počet signatářů, který svojí skromností překvapil i vylekanou státní moc.

Dobře je selektivní přístup patrný v hesle „Lidové milice“. Nezaujatého čtenáře by možná zajímalo, kdo do těchto jednotek vstupoval, kolik jich bylo, jakou měli motivaci, jak se milice v průběhu let proměňovaly atd. Místo toho se však dozví, že Lidoví milicionáři možná v roce 1948 jednomu demonstrantovi prostřelili nohu, což se režim snažil popřít. Informace je to snad zajímavá, ale její výpovědní hodnota o Lidových milicích je zcela zanedbatelná. Taktéž kapitola Bonzák, místo aby se zabývala například mnohými konfidenty StB, pojednává o vězni, jenž za 600 Kčs udal svého spoluvězně. Opravdu se poznání komunismu skrývá právě zde?

Nejsmutnější na celé věci je ovšem předmluva Michala Stehlíka, děkana Filozofické fakulty UK, podle kterého Abeceda komunismu „skládá věrný obraz čtyřiceti let dějin naší země“. Pravý opak je však pravdou. Redukovat nesmírně komplexní éru čtyřicetileté vlády jedné strany na „zločiny komunismu“ je krajně nebezpečné pro naše historické povědomí. Moc na tom nespraví ani přiložené DVD, ačkoliv postřeh Vratislava Brabence, že „Češi jsou národ kolaborantů“, se bůhvíproč do tištěné verze nedostal.

Navara Luděk, Albrecht Josef: Abeceda komunismu, Host, Brno, 2010

Stefan Segi