„Co dům dal“ Petra Zusky

Foto Pavel Hejný

Svěcení jara

Pro sychravý podzim si balet Národního divadla připravil premiéru s názvem Svěcení jara. Abych to ovšem uvedla na pravou míru – za jménem známého baletu s hudbou Igora Stravinského se skrývají kromě eponymní závěrečné pasáže další čtyři baletní kousky. Ani jedna z pěti nejnovějších choreografií uměleckého šéfa baletu ND Petra Zusky není zbrusu nová, své premiéry si odbyly již v zahraničí. Českým divákům tak byla nabídnuta „falešná“ novinka, což bylo podle Zuskových slov zapříčiněno podstatným zkrácením rozpočtu.

S nedostatkem finančních prostředků se tak v baletu ND vypořádali po svém a jako první část divákům představili choreografii na hudbu z 1. symfonie D-dur Gustava Mahlera, jež vznikla speciálně pro prezentaci české kultury na světové výstavě EXPO 2010 v Šanghaji. Tanečníci ve vzdušných, vláčných kostýmech doslova protékají jevištní scénou jako voda. Každý další pohybový impuls přicházející vždy zprava ve mně umocnil pocit tekoucí vody. „Nahá“ scéna jemně osvětlena do nejrůznějších modrých odstínů pak dala vyniknout klasickému tanci i hudbě. Tanec ji doslova kopíroval, v klidnějších pasážích jako by tanečníci měkce hladili hladinu, jinde s vervou a razancí velkých skoků čeří vodu, stejně jako důrazné a intenzivní tóny Mahlerovy symfonie. Ta však zazněla pouze reprodukovaně – tentokrát však ne z ekonomických, ale prostorových důvodů. Hudebníci by se tentokrát do vyhrazeného prostoru pro orchestřiště, který byl po celý večer zastřešen prkny, prostě nevtěsnali. I přes tyto objektivní důvody musím bohužel říci, absence živého orchestru byla jen na škodu.

Po přestávce následuje druhá část večera složená ze tří kratších duetů, jimiž se naši přední tanečníci prezentují na nejrůznějších galavečerech po celé Evropě. V choreografii Déjà vu se v podání Adély Pollertové a Alexandra Katsapova (alternace E. Raušerová, K. Audy) setkáme s uvolněným, přesto však precizním tancem. Scéna je opět velmi jednoduchá, v klavírní pasáži je například stažena jen do úzkého světelného pruhu. Déjà vu, něco co už jsme viděli – jednotlivé taneční motivy se opakují, ale v podání druhého tanečníka, výměna rolí i kostýmů působí nenásilně a civilně. Muž v sukni a baletních střevíčcích – to už tady bylo mockrát. Déjà vu? Vlastně ne, nápad je to sice neoriginální, ale efektní, diváci se zasmějí. Ale nejde o lacinou parodii. Možná právě proto, že i Pollertová nakonec tančí v partnerově košili a i po záměně oděvů se dočkáme umění a ne jen úsměvné taškařice, jak tomu někdy bývá.

Ve druhém duetu s názvem Lyrická můžeme vidět vedle Zuzany Susové také samotného choreografa Petra Zusku (v alternaci Z. Šimáková, P. Konvalinka). Jejich společný tanec na hudbu rusínských a slovenských lidových balad byl pro mě jedním z vrcholů večera. Byla v něm ohromná síla i něha zároveň, což korespondovalo s neafektovanými, avšak velmi procítěnými hlasy pěveckého dua Vyšivanka Lada. Utkvěl ve mně dojem určité ryzosti jednoduchosti a prostoty, což je podpořeno střídmým aranžmá scény s jednoduchými světelnými efekty. Ačkoliv je titulem Lyrická, obsahuje ve všech obrazech určité epické prvky – smrt, láska, svatba, osamění –, emocionální náboj je však velmi intenzivní.

Poslední pas de deux Empty title vedle sebe klade dva odlišné taneční projevy. Taneční pár v podání Nikoly Márové a Michala Štípy (alternace M. Matějková a R. Kročil) na povel zatančí tango, které je pohybově dobře zvládnuté, ale postrádá onu potřebnou dávku razance a vášně. Možná to byl záměr, neboť pak přichází poněkud násilný střih, s jinou hudbou přicházejí i emoce, jež teď z tance vyzařují. Třetí duet toho večera ukazuje tanec jako bezduché, vyprázdněné řemeslo a divák si tak přijde trochu jako na zkoušce zábavního varieté než na baletním představení.

Po druhé přestávce se konečně dočkávám avizovaného vrcholu večera – Svěcení jara. Choreografie vznikla na zakázku australského Perthu, kde byla také v provedení souboru West Australian Ballet poprvé uvedena. O skvělé Stravinského hudbě netřeba hovořit. Zuskově Svěcení jara však možná víc než hudba dominuje ústřední rekvizita, jíž je velká dřevěná homole z na sobě poskládaných klád. S prvními tóny je pouze tušena, poněvadž je zahalena propletencem lidských těl, s dalšími se ukazuje v plném světle. Troufnu si tvrdit, že je opravdu nevzhledná, nicméně na jevišti svou funkci plní – naštěstí. Scéna je tak rozdělena – kolem oné pyramidy vzniká kruhový, rituální prostor, ve kterém rejdí baletní soubor, a to doslova. Hromadné scény působí vypjatě, syrově a barbarsky. Prudká gesta (přehazování si širokých mužských sukní či plášťů žen přes hlavu) tento dojem ještě umocňují. Svěcení jara plné napětí a symbolů. Ústřední dvojice Kristýna Němečková a Viktor Konvalinka (alternace K. Jelínková, A. Katsapov) se v klidnějších partech nejprve drží spíše v bezpečí pyramidy, ale i oni nakonec propadnou pohanskému rituálu.

Komponovaný večer Svěcení jara, který vznikl de facto jako finančně levnější záplata, nabízí různorodá baletní čísla, nejde však o pouhou znouzectnost. Svěcení jara je plnohodnotné představení, které má co nabídnout. A o původně zamýšlený třetí díl projektu Amerikana (první dva v letech 1995 a 2002), který má představit tvorbu významných amerických choreografů, nepřijdeme. Těšit se na něj můžeme v roce 2012.

Svěcení jara – Le sacre du printemps
Pětice nejnovějších choreografií Petra Zusky
Premiéra: 11.11. 2010 Národní divadlo Praha
Nejbližší repríza: 27.11. (14.00, 19.00)

1. symfonie D-dur
Choreografie: Petr Zuska
Hudba: Gustav Mahler
Tančí: Nikola Márová, Michal Štípa (alt. M. Wenzelová, J. Kodym); A. Pollertová, A. Katsapov, E. Raušerová, K. Audy (alt. Z. Šimáková, V. Konvalinka, A. Watanabe, O. Novotný) a Soubor baletu Národního divadla

Déjà vu
Choreografie: Petr Zuska
Hudba: Fryderyk Chopin, Niccolo Paganini, Nino Rotta
Tančí: Adéla Pollertová, Alexandre Katsapov (alt. E. Raušerová, K. Audy)

Lyrická

Foto Hana Smejkalová

Lyrická - Zuzana Susová

Choreografie: Petr Zuska
Hudba: rusínské a slovenské lidové balady – Vyšivanka Lada
Tančí: Zuzana Susová, Petr Zuska (alt. Z. Šimáková, V. Konvalinka)

Empty Title
Choreografie: Petr Zuska
Hudba: Elvis Costello, Brodsky Kvartet
Tančí: Nikola Márová, Michal Štípa (alt. M. Matějková, R. Kročil)

Svěcení jara
Choreografie: Petr Zuska
Hudba: Igor Stravinskij
Tančí: Kristýna Němečková, Viktor Konvalinka (alt. K. Jelínková, A. Katsapov) a Soubor baletu Národního divadla