Vesnu? Ani ve snu!

Kniha Zlín si v  krátké době vydobyla značnou reputaci především vynikajícím výběrem překladové literatury. Pokud jde o výběr té mladé české, nevyvarovalo se nicméně zlínské nakladatelství některým lapsům. Vzpomeňme například na po všech stránkách tragické Macurovy Netopýry. Vesna Tvrtković bohužel ve svých povídkách, souborně vydaných pod názvem Ani ve snu, kráčí neomylně v Macurových šlépějích.

Špatná kvalita textu není tím jediným, co tyto dva mladé prozaiky spojuje. Celý seznam jejich prohřešků je prakticky totožný. Jakoby Vesna Tvrtković byla Macurou v sukních. Ale vezměme to pěkně popořadě.

Sbírka krátkých povídek se zabývá téměř výhradně mladými ženskými postavami, které se usilovně snaží vyrovnat s nejrůznějšími problémy moderního světa. Dojde tedy na sex, manželství, těhotenství, přátelství, zaměstnání či emigraci. Bohužel Tvrtković univerzální témata zpracovává povětšinou bez nápadu, bez nadhledu, často toporně. Autorka se nevyhne ani některým klišé, například vícerým přirovnáním postav k andělům a ďáblům či pohřbu babičky, který opět sjednotí rozdělenou rodinu.  Povídka o neúspěšném odjezdu do Řecka kvůli maminčině zapomnětlivosti je jak tematicky tak zpracováním na úrovni školní slohové práce.

Vesně Tvrtković se navíc daří pohřbívat i docela dobré nápady. Například stará žena, která se pomočuje, je jistě silným tématem v době stárnutí populace a rozvoje Alzheimerovy choroby. Bohužel sacharinový konec nezachrání ani babiččina slabost pro Baudelaira. Největším nepřítelem povídek je však banalita. Postavy se na prostoru sto padesáti stránek rýpají ve svých niterných problémech, které ovšem čtenáře ničím nezaujmou, protože jsou tuctové a tuctově zpracované.

Podobně jako Macura, i Tvrtković se pere s českým jazykem. Není nic špatného na tom, že postavy promlouvají nespisovně. Ale i nespisovnost má svoji vnitřní konzistenci. Není možné, aby se mluvilo šroubovaně, vybraným slovníkem jen stěží odposlechnutým z ulice, a do toho se téměř náhodně naroubovaly nespisovné koncovky. Výsledný útvar je stylově rušivý. Například: „Vzápětí by jim to ale taky došlo, vysvětlilo by to tvý podivný chování.“ Schválně si zkuste vybavit, kdy jste naposledy ve vzrušené rozmluvě použili slovo „vzápětí“.

Z dvaceti povídek lze nicméně vybrat alespoň dvě, které stojí za pozornost. Hned úvodní Chodidla navíc jsou laskavou fantazií o dívce, která se živí profesionálními útěky. Veliké myší rozhodnutí zase líčí vražedné sny, které motivují hlavní hrdinku ke změně života.

Ze skutečností výše popsaných se zdá, že kdyby se Vesna Tvrtković oprostila od popisů zduřelých citů a raději zapojila fantasii a trochu toho děje, nemusela by být nutně autorkou zcela marnou.

Vesna Tvrtković: Ani ve snu, Kniha Zlín, 2010

%%wpcs-22%%-date%%id%%