Proč zrovna „zlatá“?

Bigbít, sifon, magnetofony, samorosty, zvonáče, minisukně, umělá hmota všude a ve všem. Pamětníci slzí nostalgií, zbytek nechápe, co na těch šedesátých všichni pořád mají. Každopádně jedna otázka je nasnadě – komu je určena výstava každodenních předmětů právě z těchto let?

Prostory sbližující první republiku, mnichovskou zradu, protektorátní Čechy a Moravu, Gottwaldovo mauzoleum, Pražské jaro a sametovou revoluci dnes hostí retro výstavu Zlatá šedesátá. Směsice pocitů z klíčových událostí naší historie jako by se vlila i do nové expozice v žižkovském Památníku – májové průvody vám připadají jako Potěmkinova vesnice, při sledování dobové reportáže o pohraniční stráži vámi projede mráz a fronty na boty z dnešního pohledu přeplněných supermarketů nechápete.
Při procházení dvěma sály, kam se vešlo celé zlaté období slavných 60. let, slyšíte kolem sebe: „Podívej, Maruš, tohle jsme vyhodili minulý týden.“ „Pamatuješ na pravidelný hlášení hladiny vodních toků?“ „Hele, tyhle boty ještě nosím na chalupě.“ Začnete postupně pochybovat o tom, proč byla tahle výstava uskutečněná a hlavně pro koho. Informační panely nemotorně popisují hlavní rysy doby, přičemž se pochopitelně nevyhnou historické paušalizaci. Setkáte se s předměty, které znáte ze skříní svých babiček a žasnete nad některými záběry, ale to je tak všechno.

Kromě vybraných reportáží a jedné pohádky o Kocourovi Mikešovi je celá výstava zklamání. Ani dnes nedokážeme zachytit skutečnost, byť jen pár desítek let starou. Kontext chybí, zasazení do historie je chabé. Z obrovského množství zážitků, informací, událostí a historických koincidencí jsme schopni vytvořit několik výkladových panelů a do vitríny vystavit televizi a umělé babiččiny korále. Vybereme pár každodenních předmětů, pustíme třiceti vteřinové sekvence hudby a několik záběrů ze spartakiády, májového průvodu a srpna 68. Hotovo, upečeno – jasná představa o době je tu.

Skutečnou všední realitu jen hrubě odhadujete ze statistik platů, některých cen výrobků a výrazech ve tvářích. Výstava Zlatá šedesátá tak zvenčí působí jen jako další reklamní tah – retro je dnes v módě, lidé si rádi zavzpomínají a přijdou. Ale co z toho?

Ivona Turinská

Výstava: Zlatá šedesátá, vzpomínky a realita (30 září 2010 – 15. květen 2011)