Román pro televizi Barrandov

Konec své osobní nedotčenosti velkou sérií románů Michala Viewegha jsem si představovala poněkud jinak. Moje první kniha nejprodávanějšího českého spisovatele mě značně zklamala. Během prvních dvaceti stránek Biomanželky jsem se snažila naladit na lehké, nenamáhavé čtení již dvaadvacátého textu českého Coelha, ale nepovedlo se.

Zápletka románu je velmi autobiografická, ale zároveň stará jako svět sám – milostný konflikt ženy a může. Roli ženy hraje Hedvika, před sedmi lety krásná, dnes zabalená do šusťákové soupravy, kterou Mojmír, tj. její budoucí manžel, vysvobodi jako Popelku z království městské knihovny a přemístil ji do svého přepychového mimopražského domu. Autor vybral prověřenou metodu dvojvypravěče. Ti se v průběhu románu navzájem doplňují a přibližují čtenáři celkem nezajímavé vnitřní světy hlavních postav. Prvními vypravěčskými ústy je Mojmír, který ztvárňuje nejpopulárnějšího českého spisovatele. Autor velkého množství bestsellerů není moc výmluvný, Michal Viewegh mu vymezil kratší kapitoly, maximálně do pěti stran. Mojmírovy světonázory jsou pravidelně střídány úvahami manželčiny duly (ženy, která poskytuje hlavně psychickou pomoc rodičce), u které se navíc nově objevila schopnost psát, a proto v knize její pasáže zabírají nejrozsáhlejší kapitoly.

Skoro všichni románoví aktéři sdělují stejně povrchní názor na svět i život, každý žvaní svou pravdu. Mojmír, stejně jako Hedvika, poskytuje svůj názor na feminismus, bioprodukty, kojení. Jeho manželka má krom šíření svých myšlenek ještě navíc mnoho koníčků, zajímá se o vše, co v sobě nese alternativní nádech. Dula věří, že ženská síla kotví ve vaječnících. Tímto přesvědčením i jinými bizarními názory se snaží nakazit ostatní.

Mašinérie skoro automatického psaní se odrazila i na grafické podobě románu. Redaktorský tým měl pravděpodobně velice naspěch a nedodržel stejnou grafickou úpravu stránek, proto se počet řádek na stránce někdy výrazně liší. Nemyslím, že i toto bylo součástí autorova biokomického úmyslu. Zkusme se na Biomanželku podívat z jiné strany. Záměrem románu je humorné ztvárnění těžké životní situace, ve které se ocitla jedna zcela normální česká rodina. Kniha je napsaná pro pobavení čtenářů, i když většinu humoristických okamžiků jsem zřejmě nezaregistrovala. „Veselý román“ o moderní společnosti může pravděpodobně najít své logické pokračování ve filmovém ztvárnění na některé televizní stanici, například na Barrandově.

Možná se mýlím a Michal Viewegh je jako exotické jídlo: Ačkoliv vám napoprvé nechutná, můžete si na něj zvyknout, a dokonce si ho po nějaké době objednáte i bez cizího donucení.

Viewegh, Michal: Biomanželka, Druhé město, Brno 2010. 168 str.

%%wpcs-22%%-date%%id%%