Harry Brown: Pomsta namíchnutého důchodce

Situace na londýnské periferii je zlá. Hodně zlá. Hrstku mírumilovných občanů šikanují gangy fetující mládeže, páchnoucími ulicemi se potulují bandy lotrů. Lidský život ztratil cenu. Ideální situace pro zásah mstitele bezpráví, kterým není ve snímku plném her s žánrovými schématy nikdo jiný než šestasedmdesátiletý Michael Caine.

Zná ho každý trochu zběhlý filmový divák. Ano, je to ten pán, který se proslavil někdy v šedesátých letech coby fešný tvrďák a v současnosti se na plátnech objevuje například jako sluha Bruce Wayna z nově reinkarnovaného Batmana. Snímek Harry Brown, který měl českou kinopremiéru na letošním Fresh Film Festu a v Česku je distribuován pouze formou DVD, nám tohoto charismatického herce ukazuje v jiném světle.

Celovečerní debut britského režiséra Daniela Barbera, mimochodem nominovaného na Oscara za krátkometrážní western Tonto Woman, vyvolal již při svém uvedení značně rozporuplné reakce. Jedna skupina recenzentů snímek vychvalovala za posunování žánrových postupů, ta druhá jej odsuzovala za epigonství a kritizovala za zbytečné násilí. Hlavní hrdina žijící v jednom z londýnských ghett, ztvárněný právě Cainem, se postaví teroru pouličních gangů. Jako válečný veterán totiž ví, jak si s takovými floutky poradit. Rozehrává se tak klasická žánrová zápletka, s typickými prvky jako předčasná smrt manželky, dcery i starého přítele.

Že vám to něco připomíná? Není se čemu divit, vždyť před dvěma lety slavil Clint Eastwood s podobně laděným Gran Torinem značné úspěchy. Nenechte se však mýlit, Británie není Amerika a Barber není Eastwood. To, co se na první pohled tváří jako moralitka o starém muži, jenž se vydal srovnat si účty se systémem, v druhém plánu rozkrývá potíže, které trápí současná předměstí Londýna, potažmo pak i celou Británii a otevírá zásadní morální otázky.

Na první pohled subtilní příběh o osudu zlomeného muže je rozehrán jako psychologické drama. Nebýt strhujícího úvodu, ve kterém je pro zábavu zabita naprosto anonymní maminka, měl by divák první půlhodinu pocit, že sleduje jen epizody ze života Harryho Browna. Brown hraje šachy se svým přítelem, Brown pohřbívá manželku, Brown je konfrontován s násilnou smrtí přítele. Až neúmyslné zabití útočníka rozpoutává kolotoč násilí: Oko za oko, zub za zub.

Jenže tohle není hloupý akční film, který má nabízet spektakulární zábavu, naopak. Akce je upozaděna, tempo rozmělněno, a tak má divák dostatek času přemýšlet, na co se to vlastně dívá. Barber jde ve vyobrazování hnusu a násilí až na hranici karikatury, krom toho se ve filmu, snad kromě jedné postavy, nesetkáme s jediným vyloženým klaďasem. Všichni jsou pokřiveni prostředím, ve kterém žijí. Mladí šikanují, fetují, kšeftují se zbraněmi či drogami, případně zabíjejí. Staří pak vzpomínají na zašlé časy a neschopně přihlížejí. To vše sleduje zkorumpovaná a bezmocná policie.

Pokud si pamatujete Přání smrti z roku 1974 v němž exceloval Charles Bronson, zjistíte, že má Brown k tomuto snímku daleko blíže než ke zmiňovanému Eastwoodovi. Zoufalá doba vyžaduje zoufalá činy, a když ani policie nepomůže, musíme si pomoci sami. A zde spatřuji hlavní problém. Harry Brown dává poměrně explicitně najevo, že v krizové situaci je násilí správným řešením. Eastwood ve svém Gran Torinu vytvořil muže, který zlomený válkou násilí odmítá a svým sebeobětováním i násilí poráží. V Barberově filmu by bylo sebeobětování zbytečné, a tak daleko civilněji působící Caine řeší situaci po svém. Eastwoodovi věříte tvrďáka, Cainovi jeho zoufalost. Easwoodovo řešení je hollywoodsky pohádkové. Cainovo syrově uvěřitelné a morálně nepřijatelné. To však nic nemění na tom, že Harry Brown je vynikajícím filmovým zážitkem.

Harry Brown (USA, 2009)

Režie: Daniel Barber

Hrají: Michael Caine, Emily Mortimer, Charlie Creed – Miles, David Bradley, Iain Glen, Sean Harris, Ben Drew

%%wpcs-24%%-date%%id%%