Literatura vs. Fotbal 1:0

Soupeření bývá vrtkavé. V prvním poločase může jeden tým kralovat a vsítit dva góly, aby pak během druhého poločasu o všechno přišel a zápas ztratil. V zápasech se zkrátka musí bojovat po celou dobu.

Proč ten patetický začátek jak z Hemingwayových úvah o koridě? Protože podobnou vrtkavost zažil i náš nekonečný, téměř mytický souboj mezi literaturou a fotbalem. A jak to tedy dopadlo?

Tomáš Řepka se sice konečně rozhoupal a veřejně se přiznal ke své lásce k balónům, tedy vlastně k Vlaďce Erbové, ale jeho výkonnosti to bohužel věru nepřidalo. Ale oni i slávističtí hráči by si měli začít hledat holky s melounama, tentokrát ovšem spíše na bankovním kontě než v podprsence, jelikož hraní za tento legendární klub by je mohlo pomalu přivést na mizinu. Slávka hraje mizerně a pomalu ale jistě krachuje jako Bukowského játra. Loďku na rozbouřeném moři zatím připomíná česká reprezentace v kvalifikaci na mistrovství Evropy. Nejprve kluci rupli s Litvou a připomínali malinko Michala Viewegha: stříleli sice často, ale na velký román to nebylo. Oni ale vlastně nesepsali ani jednu utrápenou novelku. Alespoň, že v následujících zápasech přišla lepší vlna a porazili jsme skotské Waltery Scotty a jednu malinkou zemičku kdesi u Švýcarska. V tomto případě bylo ale spíše vítězstvím najít místo konání zápasu na mapě. Bohužel, ač to chvílemi vypadalo nadějně, fotbal si pro tentokrát gól nezaslouží.

Zato literatura ukázala, že je jí boj o své místo na slunci vlastní. V poslední době se prezentuje samými pěknými blafáky. Už jen udělené literární ceny potěší. Významné ceny dostali Jáchym Topol a Antonín Bajaja. První z nich získal ocenění za skvělou novelu Chladnou zemí, jejíž kvality pro změnu čeští kritici nedokázali rozpoznat (zatímco zahraniční kritika ji přijala nadšeně). Občas mi ti čeští Šaldové připomínají Jozefa Chovance. Na tréninku jim běhá dva roky Bony Wilfried, ale oni stále vychvalují toho svého impotentního Holendu, Doška a jim podobné. Antonín Bajaja obdržel Státní cenu za literaturu především za proustovské dílo Na krásné modré Dřevnici. Opět skvěle! Žádné kamarádíčkování, cenu dostal brilantní román. Možná se příliš soustředím na různá ocenění, ale ono se to nabízí. Vždyť i ten vrtkavý stařík s knírkem z Hradu, takový náš politický Karel Brückner, ocenil Karla Šiktance. Jestlipak mu to poradil odborník přes kulturu, věrný rocker Jakl. Nakonec, aby toho nebylo málo, navštívil nás v Čechách sympatický Michael Cunningham. Nezbývá než oznámit vítěze. Literatura vstřelila gól!

Literatura porazila fotbal na celé čáře, ač to z výsledku 1:0 není tak zřejmé.