Sedm romantiků Vladimíra Holana

Třináctý svazek Holanových Spisů (třetí v pořadí těch, které shromažďují jeho překladatelskou činnost) přináší překlady sedmi básníků z období romantismu. Jsou jimi: Angličané William Wordsworth a Percy Bysshe Shelley, Poláci Adam Mickiewicz a Juliusz Słowacki, Rus Michail Lermontov, Rakušan Nikolaus Lenau a Slovák Janko Kráł.

K romantikům má Holan blízko nejen svou poezií, ale i životním údělem, jak také výstižně píše editor Pavel Chalupa v ediční poznámce: „V tíživých dobách let 1939–1959, kdy básníkovy překlady romantiků vznikaly, znamenalo toto spříznění s předchůdci pro Vladimíra Holana i přitakání jeho vlastnímu básnickému osudu: že totiž romantik uzavřený v hradní věži stojí výš než realista sklánějící hlavu v korunovačním sále…“

Velkou inspirací pro Holanovo básnické dílo byl K. H. Mácha. Poezii obou těchto slavných českých básníků charakterizují básnické obrazy plné figur významového rozporu, zvláště oxymor a paradoxů. To přímo souvisí s podstatou jejich poezie – rozpolceností mezi nicotou na jedné straně a, řečeno slovy Bedřicha Fučíka, „nepomíjejícím vědomím milostného vztahu poezie k životu“ na straně druhé.

K problematice překládání Holan píše v Lemurii (1940): „Co je to překládat? / Měsíc se musí sluncem stát.“ Málokterý překladatel naplňuje požadavek vyřčený těmito verši tak dobře jako jejich autor. Pro Holanovy překlady je typická především přesnost a naprostá věrnost předloze. Každý, kdo někdy zkusil převést báseň z jednoho jazyka do druhého, ví, jak obtížné je dodržet současně její rytmickou i sémantickou strukturu, obraznost a v neposlední řadě zachovat její „atmosféru“. Překlady Vladimíra Holana jsou dokonalým dokladem jeho znalosti a mistrného ovládnutí básnického řemesla. Navíc to prokazuje u široké palety básníků z různých dob, rozmanitých národností, nehledě na žánry – první svazek překladů obsahuje básně R. M. Rilka, druhý francouzskou poezii, chystaný čtvrtý přinese staré asyrské, řecké, africké básníky, čínské autory a mnoho dalších, kteří nebyli zařazeni do předchozích svazků.

Důležitost oné zmiňované přesnosti můžeme stručně ukázat například na Wordsworthově poémě Michael. Holan převádí věrně básnické obrazy z angličtiny do češtiny – nahrazuje je odpovídajícími ekvivalenty, čímž dosahuje souhlasného (do té míry, do které to u překladu vůbec jde) sémantického vyznění i atmosféry tohoto tragického příběhu. Hlavním tématem této Básně pastýřské, jak zní její podtitul, jsou základní lidské hodnoty: rodina, domov, city mezi rodičem a dítětem… To se odráží ve Wordsworthově poetice – ústředním symbolem básně je slovo „heart“ (srdce), odkazující právě k základním lidským citům. „Heart“ se opakuje v originále velmi často (v některých pasážích každých několik veršů, v jednom verši je dokonce dvakrát). Zatímco Holan zachovává jeho vysokou frekvenci (tolik podstatnou pro kompozici básně), Zdeněk Hron ve svém překladu Michaela často „srdce“ nahradí jiným slovem nebo slovním spojením, čímž výstavbu básně i smysl jednotlivých veršů narušuje, což je jeden z důvodů, proč jeho verze nedosahuje kvalit té Holanovy.

Podobně jako Hron dopadl ve srovnání s Holanem překladatel Lenaua Jiří Mulač i někteří další překladatelé básníků zařazených do předchozích svazků.

Nezbývá nám tedy než knihu vřele doporučit a těšit se na závěrečný díl Holanových překladů.

Vladimír Holan: Spisy 13 Překlady III (Sedm romantiků), Paseka, 2011, 552 str.

%%wpcs-21%%-date%%id%%