Romské příběhy I

Dokumentární projekt O Přibjehi občanského sdružení Ašta šmé tvoří tři navzájem nezávislé knihy zachycující život Romů v Česku a na Slovensku. Snaží se vyprávět nezkreslený životní příběh tří jedinců jejich vlastníma očima.



O scénář se postaraly Markéta Hajská a Máša Bořkovcová. Kresbu všech knih trilogie (Ferko, Keva, Albína) vypracoval Vojtěch Mašek (známý jako jeden z autorů série Monstrkabaret Freda Brunolda). Kresba (v tomto případě malba) je netradiční, vznikla přemalováváním fotografií tradiční kresbou a následnou digitalizací. Některá okénka tak bohužel působí nedokončeně, nepřehledně. Výrazně kolísá kvalita jednotlivých panelů, ta, která nejsou kreslená podle fotografií, jsou zřetelně slabší. Osobně mi také vadilo, že autor volně přechází mezi šrafováním a měkkým stínováním. Toto se naštěstí postupně lepší, poslední kniha je již kreslena velmi čistě a tento netradiční styl připomínající koncepční umění jí vyloženě sedí.

Kresba je tříbarevná – černá, bílá plus jedna pastelová barva. Pro každou knihu byla zvolena jiná barva a ta byla použita k zvýrazňování postav, předmětů, strukturování dialogů, atp. Bohužel i zde platí, že tento zajímavý prvek není zpočátku (Ferko) zvlášť přínosný – na mnoha místech je používán samoúčelně – postupně (Keva) je ale používán logičtěji a nakonec (Albína) dotažen na úroveň, na které již nepůsobí rušivě a kde si jej čtenář opravdu užije. Z nepochopitelného důvodu nejsou v knihách stránky očíslované. Obálky všech knih jsou velmi zdařilé a působivé.

První kniha série, Ferko, je vyprávěním postaršího invalidy. Ferko se velmi často stěhuje, žije v různých zemích. Vypráví o svých předcích i o svém vlastním životě. Zpočátku své historky silně přibarvuje, postupně ale odhaluje i smutnější, lidštější části svého životního příběhu. Přikládá i pohádku nebo se zamýšlí nad existencí Boha. Přestože je jeho vyprávění víceméně chronologické, čtenář se v něm snadno ztratí. Jednak má Ferko mnoho příbuzných, kteří se často objeví jen na jedné či dvou stránkách, jednak jsou jeho příběhy nepropojené a nesourodé. U této knihy mi však nejvíce vadilo, jak moc zasahovaly scény z příprav knihy do vyprávění. Navíc se v nich mnohdy přikládá velká váha popisu prostředí, ve kterém se Ferko a editoři jeho vyprávění nachází. Ne, že by mi popisná okénka tolik vadila, ale když většina textu na stránce jsou jen ruchy v pozadí a vyprávění hlavního hrdiny tvoří jedna „bublina” v rohu dole…

Keva popisuje život dvacetileté dívky z Prahy. Oproti Ferkovi své dětství a mládí popisuje bez příkras a „na nic si nehraje”. Tomu odpovídá i jazyk, který nešetří vulgarismy. Vyprávění je díky tomu reálnější, uvěřitelnější. Jako skvělý prvek se ukazuje odlišná stylizace jednotlivých okének Kevina vyprávění (dětská kresba). Nejen kresba, ale i scénář jsou výrazně lepší – tam, kde Ferko mátl, Keva baví.

Třetí kniha Albína má jako jediná uzavřený příběh. Albína nejprve popisuje svůj vcelku spokojený život v Ostrovanech. Dívka zvyklá na civilizovaný život se ale záhy přivdá do romské osady, kde pouze jediný dům je zděný a se zavedenou vodou a elektřinou. Její život se postupně mění v utrpení a Albína se snaží z osady utéct. Jediné, co ji drží nad vodou, jsou děti. Hlavní část příběhu se odehrává po devastaci osady povodní. Vztah Albíny a humanitárního pracovníka Karla, kteří se do sebe zamilují, je pak líčen nejen jejich očima, ale také z pohledu jeho kolegů. Jak scénář, tak kresba jsou opět lepší než v minulé knize (přesto jsem musel několik stránek přečíst vícekrát, abych si byl jist, co se stalo).

Projekt jako takový je zajímavý a věřím, že přinese zajímavou změnu například v povinné četbě na oboru romistika. Co se týká ostatních čtenářů, je situace
bohužel jiná. Kniha Ferko je vyloženě slabá kvůli neuvěřitelnému vyprávění, nepřehlednému scénáři a rušivé kresbě. Keva a Albína jsou výrazně lepší, ale stále poněkud průměrná díla. Osobně bych k přečtení doporučil pouze Albínu.
Vojtěch Mašek, Máša Bořkovcová, Markéta Hajská: Ferko, Keva, Albína. Lipnik,  Praha 2010.

%%wpcs-18%%-date%%id%%