Grepfruitové kundičky na šachovnici velikého demiurga

Literatura zanevřela na jazyk. Autoři se buď snaží vymýšlet veliké příběhy, vydlabané jako pecen chleba, nebo skládají vedle sebe provokativní historky a prosvětlují tu obligatorní šeď každodenních dní trochou toho sluníčka stárnoucího perverzního člověka. Ačkoliv spoustu z toho činí i Jiří Gruša v novele Dámský gambit, nezapomíná na jazyk jako prostředek vyjádření moderní doby.

Novela je literární forma, která nic neodpouští. Malý prostor nutí autory k vyššímu úsilí. Je to stejné jako s malým bytem. Každý kousek nábytku musí mít svůj účel. Nebo ještě jinak, jak by řekl Zdeněk Pohlreich – když jsi zkurvil maso, kouskem mrkve v obloze jídlo nezachráníš.  Jiří Gruša patří k těm autorům, v jejichž knihách k funkčnímu souladu všech aspektů literárního díla dochází.

Začněme od názvu. Dámský gambit. Nejde jen o exotiku slova gambit, atraktivitu a sexuální podtext.  S vepsáním tohoto pojmenování do názvu knihy se autor obsazuje do role demiurga, protože nad každou šachovnicí sedí šachista. Zároveň si čtenář uvědomí, že dámský gambit je konkrétní šachové zahájení, a proto, pokud už tedy nenačetl příliš mnoho škváru současnosti a nepodsekl tak stoličku svému vkusu, by se slušelo zakomponovat jeho strukturu nějak do způsobu vyprávění. A nakonec, ale to už závisí na šachové zkušenosti, lze předpokládat oběť určité figury v zájmu lepšího postavení.

Šachová tematika jistě není zvolena náhodou. Jiří Gruša novelu dopsal v září roku 1972. Probíhalo období dnes nazývané normalizace a ve světě i u nás se mluvilo o studené válce. Daniel Johnson si v knize Bílý král a rudá královna všímá, jak se v tomto historickém období využíval šach na jedné straně jako alternativní kolbiště, zároveň ale také jako základní metafora mediálních promluv o studené válce. Aniž bych tedy chtěl podsouvat Grušově novele jakýkoli politický podtext, sluší se zmínit, že v době vzniku knihy zasahoval šach do každodenního života v mnohem významnější míře, než je tomu dnes.

Z výše zmíněných očekávání vyplývajících z názvu si lze všechny odškrtnout. Hlavní postava zamění svou identitu, aby získala lepší pozici v boji o svou manželku. Vypravěč novely si s výstavbou vyprávění a postavami dělá téměř, co chce. A kdo by hledal indicie šachového zahájení zakomponovaného do způsobu vyprávění, například v promluvě vypravěče se zesnulým přítelem Bendou se může dočíst, že hledal místo pro jeho hrob, označené F 4/2. Pohyb pěšcem z pozice f2 do pozice f4 je prvním tahem gambitu královského. Opět se nám zde prolíná brilantní literární hra. Ačkoliv dílo nese před gambitem v názvu adjektivum „dámský“, v textu se poukazuje ke gambitu královskému. Jistě to není náhoda. Dámský gambit v šachu probíhá na té straně šachovnice, kde stojí dáma. V novele Dámský gambit ale hra probíhá zásadně na pánské straně pole. „Dámský“ v názvu tedy poukazuje k okolnosti, že se hraje o dámu – ať už ji vypravěč nazývá Uškou nebo Z., anebo právě hovoří o prostitutce Stázičce, která „ji měla grepfruitovou“.

A zde se konečně dostáváme k jazyku. Ačkoli vypravěčské hry ovládá Gruša bravurně, hlavním osvěžením pro současný literární trh je dle mého v aktuálním jazyce textu. Samozřejmě aktuálnost spadá do období 70. let minulého století, avšak atraktivní je spíše ono hledání. Čtenář cítí, že autor slova pouze neplive, jako by šlo o přežvýkaný kus sušeného masa. Slova v Dámském gambitu nejsou zastaralá, nepoužívá sterilních vyjádření, ale propaguje krásu a bohatost jazyka. Stojí za zdůraznění, že propracovaností jazyka nemyslím intelektuální vyspělost. Naopak, vaginy jsou „grepfruitové“, popřípadě „džusové“. Nebo jinde: „…když mě polda konečně zastaví, jsem samá ochota a tím ho seru.“ Když si vypravěč všimne, že odcházející postavy mají dlouhé nohy, podotkne: „a proto vlastně kráčejí.“ Jistě, dlouhý vokál asociuje dlouhý krok, dlouhé nohy.

Ale nezabíhejme do přílišných detailů. Nejlépe poznáte, co jazyk v literatuře může umět, pokud vezmete Dámský gambit do ruky a pročtete se jím. Doporučuji několikeré čtení, jelikož nevelký rozsah vždy neznamená chvilkovou četbu. Dámskému gambitu se vyplatí věnovat čas, jelikož vám umožní podívat se na svět malinko jinýma očima a donutí vás k zamyšlení, jak by vypadal aktuální jazyk prvního desetiletí 21. století, kdyby se ho náhodou někdo pokoušel hledat.

Jiří Gruša: Dámský gambit. Druhé město. Brno. 2010. 94 stran.