Tečka za posledním dramatem

Dne 18. prosince ráno zemřel Václav Havel. Na všech informačních server si nyní můžete přečíst nekrology shrnující především jeho politický život po roce 1989. Václav Havel byl ale také, a možná především skvělý spisovatel.

Do literatury vstoupil Havel v roce 1956. Působil jako kritik v časopise Květen a přispěl do almanachu Život je všude několika básněmi a teoretickou statí. V 60. letech patřil ke skupině podílející se na reformování českého kulturního života. Byl v blízkém kontaktu například s Janem Zábranou, který se o Havlovi několikrát zmiňuje i ve svém deníku Celý život.

Nejvýraznější stopu ovšem v českých dějinách literatury zanechají Havlovy divadelní hry. Na konci 50. let se podílel v Divadle Na Zábradlí na hře Autostop a Nejlepší rocky paní Hermanové. Prvním „velkým dílem“ v jeho dramatické tvorbě je ovšem až Zahradní slavnost z roku 1963. Drama, jehož nejvýraznějším tématem je zhoubnost jazyka, který se používá pouze v podobě frází. V 60. letech poté Havel napsal například i hry Vyrozumění či Ztížená možnost soustředění. Po roce 1968 se kulturní pozice Václava Havla z politických důvodů změnila, avšak nadále psal. Z této doby jsou dnes nejznámější hry Žebrácká opera, Audience, Vernisáž, ale i mnoho dalších.

Po roce 1989 již Havla-spisovatele nahradil Havel-prezident. Jeho kulturní činnost musela ustoupit politice. Nejvýraznější událostí tak bylo souborné vydání Havlových her v roce 1992 nakladatelstvím Lidové noviny a několik knih sebraných projevů. Na uměleckou dráhu tak Havel navázal až v roce 2007 hrou Odcházení, kterou sám autor tento rok zfilmoval.

Pamatuji si, když na FF UK přijel profesor David Danaher z Univerzity ve Wisconsinu. V obou svých přednáškách se věnoval pouze textům Václava Havla. Vyprávěl, jak se svými studenty čtou a překládají Havlovy texty. Již fakt, že někdo ve Wisconsinu věnuje s nezdolným entuziazmem svůj život textům Václava Havla i přes komplikace s jazykem a kulturní rozdílností, mě tehdy překvapil.

Často slýchám, že Václav Havel jako spisovatel není nijak zajímavý. Význam jeho textů je prý ex post přeceňován kvůli dokreslení obrazu dokonalého prezidenta, otce české polistopadové demokracie a bojovníka za svobodu. Ve skutečnosti je ale situace spíše opačná. Texty Václava Havla patří k tomu nejvýznamnějšímu, co v české literatuře druhé poloviny 20. století vzniklo. Jeho politická činnost je naopak přeceňována, a to především v právě probíhajících minutách.