Bezedné nebe pro Hanu Andronikovou

20. prosince 2011 podlehla dlouhodobému boji s rakovinou spisovatelka Hana Androniková, a bohužel se tak zařadila k dalším výrazným osobnostem, o které jsme letos přišli.

Narodila se 9. září 1967 ve Zlíně, do kterého často umisťovala děj svých knih. Po absolvování zlínského gymnázia úspěšně vystudovala Filozofickou fakultu Univerzity Karlovy, obor čeština a angličtina. Pracovala v manažerské sféře, ale od roku 1999 se naplno věnovala své literární kariéře.

Za svou knihu Zvuk slunečních hodin (2001) získala Magnesii Literu v kategorii objev roku. Po ní vydala sbírku povídek Srdce na udici (2002). V roce 2010 vydala svou poslední knihu Nebe nemá dno, za kterou taktéž obdržela Magnesii Literu, tentokrát v kategorii, v níž hlasovali sami čtenáři. Právě v této poslední knize autobiograficky popsala svůj zápas s rakovinou, který proti všem zajetým tradicím neprobíhal na nemocničním lůžku za přítomnosti hadiček a infuzí, ale odehrál se v amazonském pralese a nevadské poušti, kde se hrdinka snažila najít sama sebe, svobodu a smíření nejen se smrtí svého otce, ale i svou vlastní mortalitou.

Spisovatelka spolupracovala i s divadlem Archa, kde se autorsky podílela na hrách Tanec přes plot (2008), Pakosti a drabanti (2010) a Šašci, špióni a prezidenti (2010).

Hana Androniková se svým dílem už bohužel nezařadí k nejplodnějším českým autorům a autorkám, ale i bez ohledu na rozsah a množství bude vyčnívat promyšleností a intenzitou svých příběhů, autorským talentem a velkou čtivostí, kterou dokázala své čtenáře vtáhnout až do morku svých knih.