Znepokojivé fotoalbum

Den co den nám média ukazují snímky lidského utrpení. Pokaždé se musíme rozhodnout: chceme (a vydržíme) se na ně dívat? A pokud ano: Co si poté počít? Budeme oběti litovat? Nebo za ně bojovat? Snad by bylo nejlépe zapomenout…? Knižní esej spisovatelky a esejistky Susan Sontagové S bolestí druhých před očima čtenáře před tyto otázky neúprosně staví.

Esej sestává z dílčích poznámek k zobrazování války (včetně jakýchsi „kapitol z dějin válečné fotografie“) a z recepce těchto zobrazení.

Připomíná fotoalbum, kde se shromažďují snímky obětí a jejich diváků. Sontagová je nechce zachytit objektivně, uceleně ani všestranně. Vybírá si určité problémy, pečlivě je aranžuje a rámuje svým – někdy patetickým, jindy chladně strohým – komentářem. Při interpretaci snímků však zaostří pokaždé někam jinam – a jednotlivé snímky pak mezi sebou (ačkoliv představují neustále týž předmět) příliš nekomunikují. „Jen“ na nás působí.

Zároveň Sontagová nereflektuje vlastní pozici, ze které problémy nahlíží (a je to pozice značně vyhraněná), a její text pak vyznívá poněkud manipulativně. Je ale těžké s touto manipulací nesympatizovat. Zdá se, že recenzenti často podléhají jejímu podmanivému jazyku a jistě chvályhodným cílům, a prezentují publikaci převážně pomocí různých citací jí samé – ostatně mnohé formulace se k tomu vyloženě nabízí. Sontagová nicméně sama upozorňuje na nebezpečí obrazů, fotografií, klišé a citátů, jež se za lákavou působivostí skrývají: úmyslně totiž zjednodušují, budí v příjemci zdání porozumění a neustále jim hrozí vyprázdnění významu.

Sontagová pro otázky, které v nás čtení může vyvolat, nepřináší jednoznačná řešení a při čtení zřejmě nepocítíme žádnou katarzi. Upozorňuje však, že snímky nám mohou dát silný podnět, abychom chtěli na válečné zločiny poukázat a dosáhnout spravedlnosti.

Válečné fotografie samy o sobě nikoho k porozumění nepřivedou, dokážou ale diváka díky své šokantnosti pronásledovat i poté, co je ztratí z očí. Totéž lze říci o této knížce. Proto: kéž je čtena, kéž  se necháme všemi těmi ostrými snímky popíchnout. Jen bychom neměli zapomenout překročit vyznačený rámeček.

Susan Sontag: S bolestí druhých před očima, Paseka, 2011, 120 str

%%wpcs-23%%-date%%id%%