Avantgarda po devadesáti letech

Mezi knihy, o kterých všichni vědí, ale nikdo je neměl v ruce, patří i Revoluční sborník Devětsil. Není divu, v knihovnách jsou jednotlivé výtisky beznadějně ztracené, případně jsou v konzervačních fondech (a jejich prezenční výpůjčka se stává dobrodružstvím). Sborník vyšel na podzim roku 1922 v pražském nakladatelství Vortel. A v zimě 2010 vydalo na­kladatelství Akropolis jeho reprint.

Revoluční sborník Devětsil náleží k zásadním programovým prohlášením české avantgardy, některé studie v něm obsažené jsou dostupné v různých antologiích a výborech, ovšem jako celek byl sborník pro běžného čtenáře prakticky ztracen.

Kromě již tolikrát zmiňované klíčové role v českém avant­gardním hnutí je to také zajímavý doklad knižní kultury 20. let 20. století. Pro dnešního čtenáře má publikace poměrně nestandardní skladbu. Nachází se zde teoretické statě a mani­festy týkající se literatury, ale také výtvarného umění či filmu. Tyto studie doplňují básnické i prozaické texty Vítězslava Ne­zvala, Karla Schulze nebo Vladislava Vančury.

Samostatnou kapitolou je výtvarný doprovod sborníku, kte­rý nezapře avantgardní motivy, témata a lásky. Setkáme se zde s reprodukcemi dětských kreseb, karikaturami a fotogra­fiemi Charlieho Chaplina, které střídají záběry zaoceánského parníku či železničního shrabovače sněhu.

Sborník stojí na pomezí dvou fází Devětsilu – úvodního období proletářského a následného období poetistického. Ve sborníku signalizuje nástup poetismu například hra s typogra­fickou úpravou textů.

Na závěr reprintu jsou zařazeny dvě přehledové studie, kte­ré sborník výborně doplňují. Evropa modernismu a avantgard Ondřeje Kavalíra usazuje avantgardní hnutí do evropského kontextu z pohledu, který se v českém prostředí zatím příliš neakcentuje – avantgardu představuje jako radikální větev modernismu, kterou komplementárně doplňuje modernismus tradiční, jehož představiteli jsou například T. S. Eliot nebo Tho­mas Mann.

Druhá studie – Devětsil a proletářské umění –, jejímž autorem je Tomáš Vučka, popisuje ideologický základ raného Devětsilu, specifickou syntézu komunistických a biblických motivů. Stať se rovněž věnuje revizi přístupu k umění, odvratu od individua­lismu a také zmiňuje klíčové motivy devětsilské estetiky, mezi které řadí například oslavu technicismu či cirkusu.

Jaroslav Seifert – Karel Teige: Revoluční sborník Devětsil. Filip Tomáš, Akropolis, Praha 2010. 252 stran.