Společnost Petruskovy doby

Knihu Společnost naší doby sociologů Miloslava Petruska a Jana Balona lze adekvátně zhodnotit pouze v kontextu pozoruhodné knihy Společnosti pozdní doby, která vyšla v roce 2007 v Sociologickém nakladatelství. Miloslav Petrusek, její autor – profesor, učitel, vědec – je v prvé řadě velký čtenář s vášní pro knihy. Společnosti pozdní doby byla výsledkem jeho toulání knihovnami, které jsou sice uspořádány podle určitého klíče, tento klíč však ne vždy odpovídá zámku, který potřebujeme odemknout. Kniha zřejmě právě proto získala slovníkový charakter, knihovní uspořádání, aby se její čtenář mohl nejen cíleně pohybovat, ale i bezcílně toulat a aby odpovědi na otázky, které hledá, nalézal spíše náhodou.

Společnost naší doby je kniha čtivá (Petrusek nezapře svou vlastní sečtělost ani beletristické ambice), zajímavá, nabitá poznáním, potřebná a dosud chybějící. Je plná otázek, které si každý alespoň někdy pokládá. Týkají se dobra a zla, spravedlnosti a bezpráví, možnosti a nutnosti. Je chvályhodné, že na většinu z nich odpovídá, jak už je v sociologii dobrým zvykem, ambivalentně. Nechť si laskavý čtenář udělá názor sám, autoři jej velice rádi vybaví příslušnou literaturou a podmanivými citáty. Kniha je tak určena nejen profesionálním sociologům, ale chce být inspirativní i pro kohokoli, kdo je nucen v postmoderní společnosti žít. Navzdory všem kladům, kvůli kterým stojí za to zařadit tuto publikaci do své knihovny, však má i své stinné stránky.

Společnost naší doby má, oproti Společnostem pozdní doby, zhruba třetinový rozsah, přesto přizval Miloslav Petrusek ke spolupráci ještě jednoho sociologa, o několik generací mladšího Jana Balona. V knize samotné není uvedeno, nakolik se autoři podíleli na jednotlivých kapitolách, nebo zda spolupráce s Balonem měla mít za následek korekci jiným, mladším pohledem (který Petrusek vnímá jako potřebný – vyzdvihoval jej například během své práce na výzkumu sociální stratifikace či sociologickém slovníku v 60. letech). V samotném textu však není Balonova stopa příliš patrná. Kniha tak má mnohdy moralizující tendence a smířený až rezignovaný tón páně profesorův. Pokus o systém, patrný z (občas nicneříkajících) názvů kapitol, se hroutí pod proudem sociologova vědomí. Odstavce, kapitoly a myšlenky se přelévají jedna do druhé, důležité je nepředvídat, neočekávat, neprohlašovat.

Současná společnost je ambivaletní, otázky a odpovědi také, říci se dá téměř cokoli o čemkoli. Jak si tedy vybrat? Není divu, že ambivalencí, neurčitostí či rozostřeností trpí i samotná kniha. Ostatně problém vztahu mezi zkoumajícím a zkoumaným trápí sociologii od jejího počátku. Zde se opět dostávám k tomu, proč je vhodné číst Společnost naší doby spolu se Společnostmi pozdní doby. Společnosti pozdní doby mají jasný systém, který té současné knize chybí. Společnosti pozdní doby nabízejí uspořádané teoretické rámce, modely, návody k použití, které Společnost naší doby uplatňuje. Její struktura se tedy dá shrnout asi takto. První kapitola: Zdá se, že máme problém. Druhá kapitola: Možnosti, jak se to mohlo stát. Třetí kapitola: V čem ten problém hlavně vězí? Čtvrtá kapitola: Proč to nikoho nezajímá? Pátá kapitola: Následky toho, že to nikoho nezajímá. A konečně závěr: Závěrem není řešení, sociologie řešení nenabízí (to aby nemohla být nařčena ze sociálního inženýrství), řešení už si musí nalézt každý sám. Za to autorům poděkujme.

Petrusek, Miloslav; Balon, Jan: Společnost naší doby. Populární sociologie (ne)populárních problémů. Praha, Academia 2011. 156 stran.