Zlato z nebe nepadá, voda bez chuti ano

Druhá světová válka a tajná britská agentka, která plní svůj úkol na francouzské okupované půdě. Zní to jako úder kovovou tyčí do zvonu úspěchu. Simon Mawer ve své osmé knize, thrilleru Dívka, která spadla z nebe, vypráví příběh, který má všechny aspekty bestselleru: milostný trojúhelník, zradu, pronásledování a samozřejmě i přestřelku. Ale…

Posuzovat thriller je samozřejmě nutné s ohledem na daný žánr. Simon Mawer je však  uznávaným autorem nejen v Británii (vždyť byl nominován i na slavnou Man Bookerovu cenu), a proto se od něj očekává buďto nejvyšší kvalita v rámci daného žánru, anebo, v lepším případě, i přesah mimo okovy thrilleru. Ani jedno ale román Dívka, která spadla z nebe nesplňuje.

Příběh je přitom velice líbivý. Bilingvní dívku, která v průběhu knihy mění jména rychleji než metrosexuál spodní prádlo, přijme armáda na výcvik pro Special Operations Executive – byla jednou z 53 britských žen-agentek, které za války působily v britských službách. Je poslána na misi do Paříže, aby přiměla k návratu svého dřívějšího kamaráda-skoromilence, který je významným fyzikem. V pozadí akce je závod ve výrobě atomové bomby. Tím se splňuje i další nutná podmínka pro tržně úspěšné knihy – obsahuje dávku specifických vědomostí, díky nimž má čtenář pocit, že skrze četbu bude v restauračním zařízení působit před kamarády jako vzdělanec.

Přes potenciálně napínavý příběh ale z řádek Dívky, která spadla z nebe sálá neodvratná topornost a těžkopádnost. Každý motiv, zápletka i postava jsou v příběhu zřejmě jen proto, aby byla splněna učebnicová pravidla pro napsání bestselleru.

Literatura se čím dál tím víc přibližuje řemeslné výrobě. Knih o tom, jak správně psát, vychází nesčetné množství. Existují i univerzitní obory pro tvůrčí psaní. To samozřejmě není nic objevného. Tím pádem ale každý, kdo chce, ví, jak zní recept na napsání bestselleru. Simon Mawer nevědomky ukazuje, jak to dopadne, když se v literatuře vaří podle osvědčených receptů. Není úplně špatná, lze ji strávit, zasytí, ale po jedinečné chuti ani památky. Listování takovou knihou připomíná asi nejvíc návštěvu muzea voskových figurín.

Největším zklamáním je pro mě vykreslení postav. Jako by autor zapomněl, že kromě důkladného studia principu atomové bomby a typů izotopů uranu je v literatuře třeba i emocí a vytvoření vztahu mezi příjemcem textu a jednotlivými figurami románu. Hlavní hrdinka – Marian, Alice, Anne-Marie Laroche atd. – má být statečnou ženou, tajnou agentkou, vlastně takovou válečnou slečnou Bondovou. Namísto toho ale neustále pofňukává a řeší, kterého kluka má radši. A není to jen ženská postava, která není důvěryhodná. Všechny postavy jsou vlastně jen jména.

Nejlepší části knihy nakonec přicházejí v dialozích, které se týkají fyziky. Ocenit lze totiž alespoň autorovu píli a velmi čtivé tempo přímých řečí. To ale nic nemění na tom, že thriller Dívka, která spadla z nebe je čtení zajímavé pro nepříliš sečtělé fanoušky seriálu Teorie velkého třesku. Pokud někdo někdy držel v ruce kvalitní thriller, neřkuli kvalitní román, poté pravděpodobně novinku Simona Mawera vůbec nedočte.

Mawer, Simon: Dívka, která spadla z nebe. Kniha Zlín, 2012. 340 stran.

Marek Dobrý