Hakl hází rakví daleko

Nová kniha Emila Hakla zajisté událostí je – propagace knihy se daří a autor poskytl několik rozhovorů rádiím i novinám. Lidé se zajímají, média taktéž. Jaká tedy je Skutečná událost?

Hakl ve své novince rozehrává zdánlivě fádní příběh. Návštěva Osla, podivná eskapáda s Ornellou, momentální obsese RAF, přátelské mužské „tlachání“ s Evženem, mladičká studentka Kája, exekuce… Po dočtení útlé novely ale zjistíte, že život není fádní ani za mák. To, co se nestane vám, se stane vašim blízkým. A co je onou skutečnou událostí? Nebojte, o ten moment, který mě osobně velmi potěšil, vás nepřipravím.

To, co mi přijde na Haklových knihách nejzajímavější, je styl. Ten totiž vždy poznáte. Nejde ani tak o grafickou úpravu, která je pro Hakla už také signifikantní (Skutečná událost je stejná jako Pravidla směšného chování – nerozsáhlé oddíly, které jsou dále segmentovány na mikrokapitolky se zdůrazněnou první větou), ale spíše o způsob vyprávění. Síla tkví zejména v jazyce, který Hakl používá. Je pestrý, s invenčními obraty (při kterých si řeknete „Tos napsal fakt hezky…“) a současný – s patrnými stylovými stylizacemi, které vytváří mikrosociolekty jednotlivých charakterů. Kájík je tak prostě Kájík a nikdo jiný se v knize nechová a nemluví tak, jako ona. To postavám dodává punc životnosti – snadno si za nimi představíte lidi z masa a kostí, kteří by klidně mohli právě bloudit pražskými ulicemi (a v Haklově případě nejspíš i bloudí).

… Zbytek recenze si můžete přečíst v Lógru č. 7.

Hakl, Emil: Skutečná událost. Argo, Praha 2013. 190 stran.

 
Časopis si také můžete objednat na e-mailové adrese logrmagazin@gmail.com, v předmětu uveďte: Chci Lógr.