Zabijácký Kameňák

Mrazivou komiksovou novelu Killing Joke neboli Kameňák vytvořil Alan Moore ke konci 80. let a patří mezi přelomová komiksová díla. Před šestnácti lety se překlad objevil v časopise CREW a letos se komiksoví nadšenci konečně dočkali – Kameňák vyšel v pevné vazbě, s novým coloringem a navrch se dvěma dalšími příběhy: Muž, který se směje a Dobrý člověk ještě žije (který vyšel v CREW s Kameňákem i před lety).

Na první pohled podvratný a společensky angažovaný Kameňák lze perfektně zařadit do batmanovské mytologie, kterou nejen doplňuje, ale i rozšiřuje (nejen) o Jokerův původ. V tomto směru poslouží stejně i úvodní Muž, který se směje – vcelku přesně totiž navazuje na Rok jedna Franka Millera. Poté přichází na řadu Kameňák, který se více věnuje Batmanovým pochybám a život Bruce Wayna uzavírá Návrat Temného rytíře také od Millera. Spojnicí těchto příběhů je trojlístek Gordon – Batman – Joker, jejich rozdíly i podobnosti, a především vzájemné vztahy.

Co je na Kameňáku tak zvláštního? Proč je považován za legendu? Důvodů je hned několik a jejich analýzou by se dal strávit určitě příjemný, ale nejspíše dost dlouhý čas. Proto představím ty nejdominantnější.

Kameňák vyšel poprvé v březnu roku 1988. Alan Moore byl v té době již zkušeným scenáristou a napsal výtečný, promyšlený, přesto nepřekombinovaný příběh na necelých padesát stran. Jako hlavní myšlenku bychom mohli použít Jokerův citát: „Stačí jediný špatný den, aby se z příčetného člověka stal šílenec.“

A právě o proměnu jde Jokerovi v první řadě. Vpadne do bytu komisaře Gordona, zaútočí na jeho dceru a komisaře unese a mučí. Snaží se přitom dokázat, že každý se může stát tím, čím je on. Batman usiluje o jeho dopadení a nakonec Jokera samozřejmě najde. Ačkoliv se zápletka může zdát jednoduchá, další rozměr komiksu propůjčuje linie vyprávění, jež se odehrává v minulosti, ve které je odvyprávěn Jokerův životní příběh. Ten je precizně zasazen do „současného“ příběhu a plně s ním koresponduje, především díky hře s panely a gesty, což je konec konců pro Moorea velmi příznačný postup. Lze dokonce říct, že si Kameňákem tak trochu připravil půdu pro Strážce – konkrétně pro kapitolu Strašlivá symetrie. Podobnost prvního a poslední okna není náhoda, stejně jako záblesky Jokerovy minulosti, které se zjevují pod vlivem aktuálního dění a celé ho prostupují.

Aby toho nebylo málo, vše je vyprávěno třemi vypravěči: Gordonem, Jokerem a samozřejmě samotným Batmanem. Dynamika příběhu je tak hnaná na maximum, protože optika, přes kterou čtenář pozoruje dění na papíře, se neustále mění. Nic není nahodilé – každé gesto, událost a rozhovor jsou pečlivě naplánované. Monolog, který přednáší Batman na začátku k falešnému Jokerovi, se obratem vrací při finálním boji a až mrazivě odpovídá všem pohybům.

Další velmi důležitou věcí je proměna samotného Batmana. Ačkoliv byl vždy o něco temnější než jeho kolega Superman, stál pevně na straně dobra. Časem (především v 80. letech) však začal o své pozici samozvaného soudce více a více pochybovat. Tato proměna je reflektována i v novější tvorbě: v Roce jedna je Bruce mladý muž, který je rozhodnut bít se za spravedlnost za každou cenu. V Návratu Temného rytíře však vidíme muže, kterého jeho vlastní pochyby o „spravedlnosti“ přivedly na pokraj sil. A v Kameňáku se tyto dva postoje protnou – je vůbec rozdíl mezi hrdinou a padouchem?

(zkráceno)

Tereza Bartoňová

Alan Moore; Ed Brubaker: Batman – Kameňák a další příběhy. Crew. Praha 2013.

 

 

Kameňák by neměl chybět žádnému komiksovému fandovi. Proč? Kompletní recenzi si můžete přečíst v č. 10.

Koupit