Murakami neuvařil nesmrtelné dílo, přestože postupoval dle receptu

Napište dlouhý román. V ideálním případě ho rozdělte na více částí. Zvolte mnohovýznamový název a přidejte do textu několik zjevných odkazů k významným dílům světové literatury a dalším nesmrtelným umělcům. Opepřete výraznou metaforou, kterou ocení především literární vědci a intelektuálové. Asi tak zní recept, který použil Haruki Murakami při psaní románu 1Q84. Přesto výsledkem není Odysseus, ani Hledání ztraceného času.

První dva díly této trilogie jsme recenzovali v sedmém čísle Lógru. Koncem října se vydáním třetího dílu uzavřel onen pověstný kruh, a tak nemůže následovat nic jiného, než zhodnocení 1Q84 jako celku. Není třeba zastírat, že i přes vcelku pozitivní pocit z prvních dvou dílů jsem k textu, který má v celkovém součtu přes 1 200 stránek, velmi skeptický. Rozsahem se už jedná v podstatě o literární korporaci. Při četbě posledního dílu se nakonec ukázalo to, co mi intuice naznačovala. Je to zbytečně dlouhé, a to především proto, aby měl čtenář pocit, že čte LITERATŮRU.

Připomeňme nyní ve zkratce, o čem 1Q84 pojednává: Román vypráví příběh dvou bývalých spolužáků Tenga a Aomame. Tengo přepíše dílo Kukly ze vzduchu, které se stane bestsellerem. Přepsáním knihy se ale Tengo stane součástí daného fikčního světa, který se v románu nazývá 1Q84 a je alternativou, nebo spíše simulakrem světa roku 1984 (odkaz k literárnímu vzoru je zřejmý). Aomame je fyzioterapeutka a vražedkyně, která se také stane součástí světa 1Q84. Výrazným motivem, který tento svět symbolizuje, jsou dva měsíce, které jeho obyvatelé vidí trčet na nočním nebi.

Stejně jako většina předchozího Murakamiho díla spadá 1Q84 do literárního směru unrealismu. Ten je charakteristický zobrazením a odhalením druhé reality, která je uměle stvořená a lidé v ní žijí, aniž si uvědomují její zkonstruovanost nějakou vyšší silou. Tento koncept v prvních dvou dílech fungoval dobře a i přes zbytečně rozvleklé a utahané vyprávění, které místy mělo tempo přímého přenosu pletení svetru, udržel čtenářovu pozornost. S třetím dílem už ale Murakami selhává. Najednou příliš jasně vidíme, že se snaží napsat velké dílo a dopředu si určil, jak na to půjde. Napětí má poněkud povolenou gumu u kalhot, romantika je až příliš růžová, temno až legračně tmavé. Čím více se blížíme k cíli, tím intenzivněji cítíme, že název by měl být spíše IQ 84.

redakčně zkráceno

-md-

Haruki Murakami: 1Q84

Odeon 2013

464 stran

Kompletní recenzi, která vám odhalí dva důvody, proč se kniha nestane nesmrtelnou, si přečtete ve zlatém Lógru. Recenzi na první dva díly trilogie pak v zelomodrém sedmém čísle.

Koupit