Verše z bazénu

Ta kniha mě naprosto dostala. To je asi potřeba říct hned zezačátku. A trochu tím deklasovat snahu o objektivitu. Ačkoli… poezii objektivně hodnotit stejně nelze, pokud tedy nejste zrovna versologové a nezajímá vás jen počet slabik a plnění metra. Mimochodem, u sbírky Podolí Jonáše Zbořila by takový nadšenec zřejmě vyletěl z kůže: každá báseň jiná ves, eufonie nulová, rýmy žádné, asonance občasná, do toho pár „obyčejných“ povídek, bez nichž by však kniha ztratila to jediné, co ji ozvláštňuje napříč současnou scénou – schopnost donutit čtenáře vzít ji po přečtení znovu do ruky a začít nanovo s nevyřčenou otázkou „cože?“.

Jonáš Zbořil už pár básní publikoval, a to dokonce i v antologii Nejlepší české básně 2009. Nepřekvapí tedy, že se v redakci Hostu rozhodli věnovat svazek své edice poezie (která má mimo jiné nový kabát i novou filozofii – tedy vydávat zejména mladé básníky) právě Zbořilovi. Podolí je jeho debut, v některých kruzích dlouho očekávaný. Těsně po svém vydání je navíc dle webu nakladatelství Host kniha vyprodaná – cca dva týdny po svém zrodu a připlutí na pulty knihkupců! Nevzpomínám si, kdy naposledy se něco podobného stalo. U prózy možná… ale u básní? Říká se přeci, že je nikdo nečte, nikdo nekupuje… Hovoří tak alespoň známá klišé. Že by je teď zbořil Zbořil se svým Podolím? Jde skutečně o něco výjimečného?

Podolí se navenek tváří jako běžný soubor básnických textů, které nepojí žádná zřejmá a viditelná kontinuita. Tu lze samozřejmě vysledovat úplně v každé sbírce, ale většinou jen po důkladné expedici do mozku básníka, což nemusí být vždy ten nejpříjemnější způsob trávení volného času. Postupně se ale čtenáři rozkrývá vnitřní podstata celé kompozice sbírky, jež náhodná rozhodně není. Můžou za to především tři krátké povídky. Jsou umístěné vždy těsně před koncem oddílu, následuje po nich vždy jedna nebo dvě básně a poté začíná nový oddíl, popř. končí sbírka. Povídky začínají vždy týmž úvodem: „Bazén v Podolí“. A následuje poměrně obvyklý popis plavání v bazéně. Jeho obvyklost je ovšem narušována vypravěčovými úvahami o rodině (plavou zde dva bratři s matkou), o životě a smrti, o morálce. Vyprávění však nesklouzává ke klišé, naopak je natolik silné, že bere dech a nahrazuje jej touhou čtení opakovat. Tím hlavním důvodem je, že v oněch třech povídkách se postupně dozvídáme o smrti matky lyrického hrdiny. Básně, které tyto tři povídky rámují, jedna po druhé, získávají konkrétnější význam, který už není tolik ovlivněn čtenářovou imaginací, ale je veden básníkovou fabulí.

-mel-

(Óda na sbírku Podolí redakčně zkrácena)

Jonáš Zbořil: Podolí

Host 2014. 80 stran

Co nás na sbírce všechno uchvátilo si přečtěte v superhrdinském Lógru. A jestli ho nemáte, no tak si ho kupte :)

Koupit