Erlend Loe: Prostě píšu

Norský spisovatel a scenárista Erlend Loe se narodil v roce 1969 v Trondheimu. Romány píše od svých čtyřiadvaceti letech a dle vlastních slov ho k tomu nepřivedlo nic mimořádného – prostě prý cítil, že by měl něco napsat. A tak prostě začal. No a právě nenuceností tvorby, postavami rozkošných outsiderů a neodolatelnou směsí ironie a naivismu uhranul čtenáře po celém světě, včetně těch českých.

Do všeobecného povědomí se Loe dostal v roce 1996 minimalistickým románem Naivní. Super (Naiv. Super, 1996) definovaným jako „jednoduché psaní o složitých věcech“. A právě tak lze vnímat téměř všechna Loeova díla, která doposud vyšla česky, ať už se jedná o román Doppler (2004), zachycující život vykořeněného měšťáka, který žije v lese nad hlavním městem společně s losím mládětem, Tiché Dny v Mixing Part (Stille dager i Mixing Part, 2009) o norském páru procházejícím manželskou krizí, jenž se rozhodne strávit dovolenou v německém Garmisch-Partenkirchenu, nebo Fakta o Finsku (Fakta om Finland, 2001) popisující úsek v životě tvůrce bedekrů, který má panický strach z vody, jenže dostal za úkol napsat brožuru o zemi tisíce jezer.

Populární se stala i Loeova série dětských knížek o ještěrkáři jmeném Kurt. Druhý díl série, Kurtovi přeskočilo (Kurt blir grusom, 1995), se stal předlohou pro povedený animovaný film Kurt strašně zuří (Kurt blir grusom, 2008, režie Rasmus A. Sivertsen), který se bude v červnu promítat v Praze v rámci přehlídky Filmový Erlend Loe.

„Improvizace. To je můj obvyklý způsob psaní,“ tvrdí Erlend Loe. Komika jeho románů je založena na zdánlivě protichůdných charakterech lidí, kterým se v životě příliš nedaří, a jejich soukromých mikrosvětů. Hrdinové však mnohdy zjišťují, že ne vše je na světě tak černobílé, jak se na první pohled může zdát; a to za doprovodu Loeova geniálního minimalismu. Na ten ovšem pozor, je prostě návykový.

Jakub Zeman