Čtenářovy trable při cestování MHD

Odcházím z domu. Peněženku – mám. Mobil – mám. Knížku – mám. Mířím na MHD a už mi to šrotuje v hlavě. Tramvaj, metro nebo autobus? Kde se bude lépe číst? Své trasy rozděluju podle indexu čtibility. Nesednu si? Špatný. Přestup a málo souvislých zastávek za sebou? Špatný. Okružní cesta, která je o 15 minut delší, ale nepřestupuje se? Naprosto v pořádku, beru. Čtení v MHD je slast, ale musíte umět plánovat.

 

Modelová situace – moje cesta do práce. Jezdím každý den trasu Náměstí Míru-Florenc. Počítám-li rozumné cesty, mám každý den tři možnosti, jak se dostat do práce. Buď autem, tramvají na I. P. Pavlova a pak metrem na Florenc nebo autobusem 135.

 

Jakožto čtenář plánuju cestu už při snídani. Auto-maticky vylučuju. Ač nejrychlejší, při řízení se nedá číst. Dalších argumentů netřeba.

 

Druhá nejrychlejší trasa vede přes Ípák. Jenomže pozor. Nejprve jedna zastávka električkou, přibližně dvě minuty. Za tu dobu sotva vytáhnu knížku a najdu stránku. Potom rychlopřeběh do metra, možnost čtení nula. Následuje sebezásun do metra, kde se přitulím k mase lidí, které housenka posbírala na Jižním Městě, Budějovické, v Arkádách na Pankráci a bůhví kde všude. A já strašně nerad čtu ve stísněných prostorech. A najednou jsem na Florenci a zjišťuju, že jsem přečetl akorát headliny Metra přes rameno nesnesitelně převoněné ženy s trvalou.

 

Třetí varianta, autobus 135. Trasa, u níž pro běžného cestujícího nevýhody stojí fronty. Jezdí sice docela často, ještě častěji má ale několikaminutové zpoždění, protože kolona na Spořilovský, objížďka v Edenu, semafory a retardéry ve Vršovicích, dementi na Kodaňský… Musím tedy dlouho čekat na zastávce, než přijede. Poté není úplně jisté, že si sednu, protože zpožděný autobus, to je často tlačenka. Navíc se většinou zasekne v zácpě. Známe to, pražské centrum, průjezdu utrum. Taky jezdí přes VŠE, takže potkáte spoustu arogantů s nagelovanou patkou, kterým svět patřil, už když se narodili (v roce 1998). A nevýhoda poslední – ze všech variant to trvá nejdéle.

 

Ale já jsem čtenář. Každý den čekám na 135. Protože čekání, než přijede, se dá krásně pročíst. Hledání místa k sezení pro mě představuje největší adrenalin dne (pominu-li týdny, v nichž čtu severské detektivky). Zácpy miluju, protože díky nim přečtu o pár stránek víc. Arogantní ekonomy nevidím, jelikož nosem ryju v řádcích. A čím déle cesta bez přestupování trvá, tím lépe pro mě.

 

V Praze existují dvě MHD. Běžní lidé se vždy podívají do mobilní aplikace a najdou si nejbližší spoj. Vezmou to metrem, pak kousek tramvají a pak zase metrem. Z Bohnic do centra za 30 minut, pohoda cajk. My čtenáři ale žádnou aplikaci pro jízdu MHD nemáme. Jezdit s knížkou je trochu jako jezdit s kočárkem. Hledáte bezbariérové trasy. Schody vás netrápí. Ale nechcete být vyrušení od četby. Je to šichta, utrpení, akce, ale to napětí, když čekáte, jestli zvládnete do konečné dočíst na konec stránky a ukousnout záložkou další stránku, stojí za všechny komplikace. Protože knížka, pane, to je nejlepší parťák na cestování.

 

Marek Dobrý

 

 

obrázek @hotdudesreading