Smrt českého humoru?

„A v televizi je sranda a to my Češi dobře víme, že náš humor všechno řeší.“

Bonus, Konec civilizace

giphy

 

„Už to není, co bejvalo.“ Když tohle slyším, otevírá se mi v kapse rybička. Nostalgie je podle mě polosmrt. U českého humoru ale zdá se nelze jinak, než s touto floskulí vyrukovat. Holzmann, Menšík, Sovák, Jiránek, Byli jednou dva písaři, vtipy o blondýnách, policajtech, teplouších a panebože i těch cikánech. Minulost. Dnes máme jen… škoda vyslovit. Kam se poděl český humor?

 

Každoroční sled stejných scének z normalizačních Silvestrů nás může samozřejmě štvát. Nic to ale nemění na faktu, že opakování zde není matkou moudrosti, ale otcem nutnosti. Vypravěčství Vladimíra Menšíka či scénky Felixe Holzmanna musím i při své nechuti k staromilectví označit za mimořádně vtipné, a především trvalé. Stejně tak ona ústa, která křivím při otázce „Znáš nějakej novej vtip?“, nejsou šklebem odpůrce vtipů, ale pokryteckým zamračením nad stavem současné anekdoty. Poslední dobré téma vtipů byl Chuck Norris.

chuckie

Vyrostl jsem na Pepíčkovi, policajtech a teplouších. Sem tam blondýna, ale to byly spíš vtipy starších bratrů. Generace mojí babičky, respektive Jiřího Suchého, měla zase velmi ráda „Šli dva šli-tři“, protože to bylo neútočné, milé a kreativní. Jaké jsou ale vtipy generace Y, tedy těch narozených po roce 2000? Prameny vyschly, ropa došla. A nikdo ještě nevymyslel, jak udělat anekdotu z vodíku. Nemáme vtipy. Pokud za ně nepovažujete troškovskou řachandu, u níž význam slova vtip splynul s definicí slova odpadky.

 

Posledním zábleskem poctivého českého humoru bylo období hořkosladkosti. Počalo filmem Báječná léta pod psa a mělo skončit Pelíšky. Humor tehdy nechyběl ani v televizi. Jiří Wimmer ještě nekoukal na tramvaj zespoda a občas něco nového přihodil, a Oldřich Kaiser s Jiřím Lábusem byli tehdy dost ve formě. Devadesátky sice balancovaly na hraně žumpy, ale nespadly do ní. Zřejmě proto, že Nova byla ještě příliš mladá a FTV Premiera neměla ambice být vtipná.

 

Soumrak českého humoru přišel v nultých letech. Y2K nezpůsobilo výbuch všech počítačů na světě, jak se tehdy předpokládalo, ale destrukci humoru. V roce 1999 se na obrazovce poprvé objevilo Natočto, které absolutně pohřbilo vyprávění vtipů. Když jste v hospodě řekli „Potkal se Rus, Američan a Čech…“, ozvalo se jenom „Nedělej Rychlýho, vole“. Uječené čtvrtanekdoty, naddimenzovaná vulgarita a absence tématu zapsaly pořad Natočto do historie jako parte českých vtipů.

 

V roce 2000 se navíc konala velká silvestrovská paráda na televizi Nova. Takovým přehlídkám trapnosti se začalo říkat „televizní estráda“, což bylo eufemistické pojmenování pro naprostou sračku. V první fázi těchto estrád šly televize cestou koncertů špatných kapel a zpěváků/zpěvaček v kombinaci se scénkami instantních komiků. Dokonce i lehce nadprůměrní comedymakeři tehdy kvůli extrémní nadprodukci klesli do Jožinových bažin absolutní ostudy. Ivan Mládek se dodnes večer u krbu stydí a Karel Šíp potají pálí trička s nápisem Zlatá mříž. A tak se stalo, že místo Menšíka (ne)bavil Vydra, Kaiser radši přičichnul k rumu a světlo slávy spatřil Náhlovský. Další jména jen těžko vylovím z paměti, jelikož jejich majitelé nikdy neřekli vypointovaný vtip.

 

Česká republika se tehdy rozdělila na dvě skupiny. Jedna část zanevřela na český humor a uchýlila se k zahraniční produkci a ta druhá kvůli předávkování Novou ztratila rozpoznávací schopnost pro humor. Jako závěrečnou kapitolu tohoto procesu uveďme premiéru filmu Babovřesky v roce 2013, která pleskla jak razítko o papíry na hlavu.

babo

Přesto nevěšme hlavu. Český humor přežil. Zvulgárněl, zdrsněl, zčernal. A především se vizualizoval. Nultá léta nového tisíciletí nové generaci zcela znechutila mluvenou podobu českého humoru. Těch pár povedených scének z Na stojáka skutečně nestojí za čekání na zázrak. Mladší generace dnes vytváří a konzumuje humor na sociálních sítích. A daří se. Na Facebooku lze najít skutečné skvosty, které si kvalitou nezadají s Menšíkem (chápejte toto vyjádření s přihlédnutím k dobovému kontextu). Profil Boha na Facebooku ironicky komentuje úmrtí každé bulvární celebrity, zatímco Blesk se kácí na záda. Nekorektní plocha na stejné síti zesměšňuje politiky dotažením jejich existence ad absurdum. Karel Schwarzenberg spolu s Tondou Blaníkem na Twitteru zcela diskreditují politiku a vážnost pořadů, jako jsou Otázky Václava Moravce, kde se ještě před deseti lety údajně vytvářela témata české politiky. A pokud to chcete mixnout a mít od všeho trochu, nalaďte na Facebooku Stay Zmrd, jejichž humoristický program by se dal definovat jako „cesta nechutností k jádru humanity zesměšněním všech zmrdů“.

 

Ano, mluvený český humor zemřel. Sem tam vlaštovka v podobě Okresního přeboru nebo ojedinělého vystoupení stand-up komika bohužel nic nezachrání. Naštěstí se ale svět vyvíjí. Kde bylo dříve slovo, panuje dnes obraz. Musí nám to stačit. Dokud…

 

Marek Dobrý

 

Tento článek vyšel v Lógru č. 17. Líbí se vám? Kupte si ho.

Koupit