Petříčku, kamaráde, můžeš nás bavit?

Ne nadarmo se traduje, že dělat humor a bavit lidi je jedna z nejtěžších dovedností. Příznivci suchého britského humoru asi moc neocení skeče plné držkopádů, milovníka fekálních fórků zase zamrzí, když součástí vtipu nebude alespoň drobná nechuťárna.

 

Ošemetné je vlastně vůbec humor kategorizovat. Kdo má patent na to, označit něco jako humorné? Říká se, že když je to vtipné, tak je to vtipné pro každého bez rozdílu věku, náboženství či vzdělání. To může být sice pěkně nekompromisní, ale pestrost humoru tak jednoduše postihnout nelze. Když se zaměříme na český, potažmo česko-slovenský, rybníček a poohlédneme se po kvalitním humoru, najdeme jen poslední mohykány. Jedním z nich, pořád v (posledních) plavkách, je Petr Čtvrtníček.

 

A kdo jsem já, že si můžu dovolit tvrdit, že Čtvrtníček předvádí kvalitu? Tak předně – já jsem sice jen nosičem ryb a vody, ale on se ten humor sám neudělá a Čtvrtníček ho dělá a je celorepublikově známý už dobrých třicet let, což není málo. Leckteří současní stand-up komici by dali jmění za alespoň ždibec jeho popularity. Nebudeme si hrát na to, že popularita není jedním z hnacích motorů všech umělců. Dalo by se namítnout, že i takový Zdeněk Troška baví své publikum déle, ale kdo může brát vážně člověka, pro něhož je nejtepleji v Oslu?

 

Čtvrtníčkovy herecké začátky spadají do 80. let minulého století – vzpomeňme amatérské divadlo Vrata či vedlejší roli v kultovním Vorlově Kouři (1990). Pravý start jeho kariéry a nesmrtelnosti ale začal až se satirickým pořadem České televize Česká soda, zesměšňujícím bez VÝJIMKY všechny a všechno. Vysílal se mezi lety 1993–2000, od roku 1997 pod názvem Čtvrtníček, Šteindler a Vávra uvádějí.

 

Čtvrtníček byl s pořadem spjatý sice od prvního dílu, kde s typickou devadesátkovou účesovou patkou vystřihnul roli reportéra v terénu, jako moderátor pořadu s charakteristickým černým knírkem začal působit až od šestého, silvestrovského dílu. Česká soda takřka ihned po svém uvedení zlidověla i díky tomu, že jí vskutku nebylo nic svaté. Homosexuálové, Romové, nacisté, nadnárodní korporace, TV pořady a samozřejmě politici – skeče jako např. Tvor, Sama doma, Seznamy homosexuálů či Byl jsi skvělej, p*čo tvořily základy opravdu jediného nekorektního TV seriálu (ten pořad na Nově se Suchánkem a Genzerem se vůbec nechytal). Drsností se České sodě mohl vyrovnat snad jen kultovní časopis Sorry (asi není náhodou, že jeho tvůrci pomáhali po nějakou dobu vytvářet i Českou sodu). S odstupem času je více a více udivující, že některé scénky prošly do vysílání.

11909717_10206695317455097_456826049_n

Čtvrtníček se v roli moderátora s vykulenýma očima vyloženě našel a představil jedny z hlavních zbraní jeho humoru, kterými jsou absurdita a nekorektnost ve spojení s naprosto vážným přednesem. Jak výjimečná pro něj byla v této poloze Česká soda, „dokazoval“ sám později od roku 2006 při moderování TV pořadu o filmech Kinobox, kde použil umírněnou verzi průvodce pořadu právě z České sody. Absurdní humor sice tu a tam problesknul (narážky na Honzu Wericha), bylo ale vidět, že postava se trochu vyčerpala a trapných scének výrazně přibylo.

 

Pro Čtvrtníčka nicméně rok před začátkem moderování Kinoboxu přišel druhý a zatím nejvýraznější bod jeho umělecké kariéry, který mě snad dostatečně opravňuje přiřadit Čtvrtníčka k velikánům českého humoru. Divadelní hra o korupci v českém fotbalu Ivánku, kamaráde, můžeš mluvit? aneb Tak to mi ho teda vyndej z roku 2005, kterou Čtvrtníček sám napsal a nacvičil s Jiřím Lábusem, je dokonalou ukázkou Čtvrtníčkova nezaměnitelného humoru. Lábus ve hře zdatně sekunduje, ale až Čtvrtníčkovo minimalistické herectví a kamenná tvář, s níž pronáší absurdity největšího kalibru, pohybující se možná tu a tam na hraně dobrého vkusu, ale vždy útočící na divákovu bránici, udělaly ze hry celospolečenskou událost, ze které se i po deseti letech hláškuje od Aše po Jablunkov.

11910892_10206695317335094_1082418053_n

Při letmém pohledu na přehled Čtvrtníčkovy tvorby je poměrně jasně vidět jeho autorská i herecká plodnost, která však ne vždy padá na úplně kvalitní půdu. Ve stejném roce jako Ivánek šla do kina „černá barevná komedie“ Petra Vachlera Doblba!, kde Čtvrtníček mírně řečeno neexceloval. O dva roky později se pak do kin dostaly Poslední plavky, na které jsem si vzpomněl až při psaní tohoto článku a doufám, že na ně zase rychle zapomenu. Pravdou je, že v posledních letech ve filmu Čtvrtníček moc neoslňuje a se střídavým úspěchem vyzobává především vedlejší role. Ovšem v českém povedeném (!) hororu Nenasytná Tiffany i na malém prostoru ukazuje, že by byla škoda, kdyby filmová plátna opustil úplně.

 

Co by však škoda nebyla, byť se dá rozumově zcela pochopit ekonomická stránka tohoto hraní, by bylo Čtvrtníčkovo NEúčinkování v TV seriálech, jako byl Bazén nebo Ententýky. Love jsou za ně určitě dobrý, ale docela mi kazí tenhle článek o Čtvrtníčkově výjimečnosti. Snad i reklamy na Vodafone byly kreativnější než výše zmíněné výblitky.

 

Kde se však Čtvrtníčkovi pořád daří a kreativitou dává najevo, že by v budoucnu mohl přijít ještě jeden vrchol jeho umělecké tvorby, je mimořádná rychlost v reakci na nějakou celospolečenskou událost a její následné trefné a vtipné zesměšnění v podobě zveřejnění recesistických videí nebo uvedení divadelních her v Divadle Na zábradlí, jehož je v současnosti stálým členem. Nemluvím tak ani o sabotáži „tykacího“ rozhovoru s moderátorem ČT Danielem Takáčem v Událostech, komentářích o shakespearovských slavnostech z minulého roku, ale o třeba o letošním dubnovém recesistickém videu Čtvrtníčka s ředitelem Divadla Na zábradlí Petrem Štědroněm. To na ploše několika desítek vteřin parodovalo tajnou nahrávku o stále údajném uplácení tehdejšího trenéra národních hokejistů Vladimíra Růžičky. Ano, šlo o reklamu na novou hru divadla, ale video mělo nápad, stylové provedení a vtipnou pointu. Tři zdánlivě jednoduché věci, které však bohužel v současnosti nejsou v českém humoru samozřejmostí.

11949655_10206695317575100_1516471603_n

V nějakém hanopisu na Čtvrtníčkovy reklamy pro sázkařskou společnost Chance (uznávám, že tady se opět pohybujeme na hraně vtipnosti a trapnosti) jsem se dočetl, že Čtvrtníček dělá reklamy pouze pro svou cílovou skupinu, tzv. čtvrtníkovce, nekriticky obdivující svůj idol. Nevím, úzce profilovaný mi Čtvrtníček nikdy nepřišel, respektive profiluje se podle mě maximálně v satiře a zesměšňování evidentních volovin a hloupostí. Střídavý úspěch k humoru patří, zvláště při nadprůměrně vyvíjené aktivitě. Čtvrtníček drží pořád nadmíru uspokojivý poměr kvality a průměru, byť přiznávám, že už by to chtělo zase nějakou bombu. Do té doby ale soumrak českého humoru? No to mi ho teda vyndej!

 

Vojta Marek

 

Tento článek vyšel v Lógru č. 17, kde najdete i mnoho dalšího.

Koupit