Zatanči, Druuno, pro mé oči lačné, zatanči

Velmi temná vize budoucnosti. Velmi vnadná hrdinka. Násilí. Sex. Smíchejte tyto ingredience a vznikne z toho úspěšná kniha. Přidejte bravurní kresbu a máte legendární komiks.

 

Paolo Eleuteri Serpieri si své místo v edici Mistrovská díla evropského komiksu bezpochyby zaslouží. Nakladatelství CREW na jedné straně českým čtenářům otevřelo dveře dílu s mimořádně povedenou kresbou, současně jimi však vstoupila i hrdinka série, která postrádá dostatečně smysluplný scénář. Serpierimu zkrátka příroda darovala pevnou ruku při tahu tužkou, ale šetřila při spisovatelské invenci. Druuna je toho důkazem.

 

Pokud jste na Druunu zatím ještě nenarazili, vězte, že se narodila v polovině osmdesátých let minulého století a absorbovala vše typické, co si s danou epochou (a žánrem sci-fi) spojujete. Až postapokalyptické vize budoucnosti, sympaticky absurdní koláž obludek, oblud a strojů, stejně jako svalů a vnad. Serpieri utváří svět, který nás (nyní s odstupem času) ničím novým pravděpodobně nepřekvapí, těšit tak může vlastně zejména retro „designem“ a dílčími nápady v zápletce. Chtít po něm něco originálnější by hraničilo s výsledným zklamáním. Co zamrzí, to je ale značně plochá ústřední hrdinka. Tedy, plochá co do výstavby charakteru, vizuálně naopak Serpieri proporcemi nešetřil a někdy musí úhly pohledu komponovat velmi pečlivě, aby mu tam Druuna ve vší kráse vůbec celá vešla.

pcs_1-1448278511

O co hloupější scénář (ne snad, že by vyloženě štval, jen zkrátka drhne svou placatostí), o to více je fascinující kresba. Minimálně třetinu si pro sebe sebraly všelijaké erotické a sexuální scény, tu více, tu méně (no, vlastně hlavně více) nažhavené. Serpierimu jdou očividně dobře, umí totiž s nahým tělem (notabene při proudění extáze) dělat takové kousky, že žádný z obrázků vlastně není stejný. Ale když odmyslíme tuhle část knihy, zůstávají neméně skvostné pohledy do krajiny, akční scény nebo dokonce i „obyčejné“ dialogy. Kresba má hmotu, prokreslenost, v žádném případě však tím nezatíží čtení a nepůsobí ani kýčovitě. I když výsostně zobrazuje něco, co by se skrze látku a žánr dalo (nevědecky) pojmenovat jako nízké až brakové, lze Serpieriho bez uzardění pojmenovat jako umělce.

 

O to právě více zamrzí, že jakožto spisovatel si neumí pohlídat množství slov (ach, je jich zbytečně tolik) a že neobdařil Druunu alespoň špetkou inteligence a aktivity.

 

Lukáš Gregor

 

hodnocení: 80 %

 

Paolo Eleuteri Serpieri: Druuna

CREW, 196 stran