Ze života partyboye. Kultura pohody, přátel a úsměvů

 

Život je jinde, napsal kdysi Kundera. A měl pravdu, minimálně v pátek nebo v sobotu ve tři ráno, když většina z nás spí. V podzemních i nadzemních pražských klubech je totiž živo. Lidé tančí, pijí, smějí se, milují i hádají. Jaká je kultura nočních dravců, kteří rádi smění spánek za tanec a dobrou náladu. Zeptali jsme se na život partyboye Matěje, kterého osobně znám a vím, že umí vydržet až do rána jako málokdo druhý.

2

 

Matěji, jak vnímáš označení „partyboy“?

 

Vesměs pozitivně. Jsem totiž hodně společenský člověk, tak jsem rád, že se mnou lidé rádi chodí do společnosti, na party a další kulturní akce. Vědí, že se mnou bude celý večer zábava, nezkazím žádnou srandu a všichni se budou dobře bavit. Prozatím mi to tedy dělá dobře, ale myslím, že brzy nastane čas pověsit „partyování“ na hřebík.

 

Kolikrát týdně zajdeš na party?

 

Záludná otázka… pokaždé jinak. V létě to bývá klidně 4x v týdnu. Je krásně, venku se dá být dlouho a nechce se vám domu. Všude okolo sebe cítíte báječnou náladu a dobře naladěné lidi. V mladším věku jsem nějaká fyzická omezení moc neřešil, to je pravda. V současné době si už vybírám. Jdu zapařit opravdu jen jednou týdně, třeba i jednou za 14 dní, když opravdu něco stojí za to. Rekonvalescence totiž bývá už mnohem delší, než když mi bylo 20 let.

 

Dvacet už ti doopravdy není, Matěji. Tak mi řekni, jestli se s věkem tvůj způsob party života mění. Nemyslím jen kvantitativně, ale i řekněme filozoficky. Přistupuješ k tomu dneska jinak?

1

Chtěl bych říct, že jsem rozumnější, ale asi je to právě naopak. Čím jsem starší, tím víc blázním. Ono se to ale hodně odráží i na tom, zda mám přítelkyni či ne. To jsou diametrálně odlišné party… Přirovnal bych to k Jekyllu a Hydovi. Ve většině případů k tomu ale přistupuju tak, že vím, co vydržím a co snesu. Dřív jsem pil a najednou tma. Nemohl jsem se ani postavit na nohy. Dneska už se znám, vím, co mi případně pomůže, abych se na ty nohy postavil. Nazval bych to zkušenostmi.

 

Narazil jsi na zajímavé téma. I’ve been there, takže… Slučuje se život partyboye s vážně míněným vztahem, případně rodinou? Myslíš, že až se usadíš, půjdou kluby stranou?

 

Jak jsem zmínil už výše, moc dohromady to nejde. To by musela být holka na stejné „pařanské“ úrovni jako ty… A to zrovna do života nechceš, nejsou to úplně víly. Stačí vidět sebe po party… Fajnový pohled to moc není. Je to možná hloupé říkat, ale hrozně se těším, až se usadím a najdu k sobě přítelkyni, která mě zklidní. Kluby stranou určitě nepůjdou, ale těch akcí bude mnohem méně. On už je totiž čas se přehodit ze šíleného kalení a obrážení večírků a začít myslet i na rodinu. Už se blíží ten čas. Prospěje to jak mému zdraví, tak peněžence (možná).

 

Peníze, další interesantní téma. Takže kolik je tvůj rekord za jeden večer se vším všudy (třeba i ztráty) a kolik tak dělá průměr? Anebo si to zakazuješ počítat?

 

No, tady budu muset otevřít Pandořinu skřínku. Není tomu tak dávno, kdy se mi podařilo utratit za jeden mejdan okolo 8 000 Kč. Jen čistě v peněžní částce. Když se vrátím o něco dál, tak se vždy pohybuju okolo 1500 Kč za večer. Materiální ztráty nepočítám, díky bohu jich moc nebylo. Postupem času jsem se naučil podvědomě chránit si důležité věci, anebo si je vůbec nebrat… největší chybou je brát si s sebou platební kartu J. To pak člověk nestačí zírat!

 

Pojďme se posunout. Noční scéna je něco jako tekutý písek, ani měsíc není stejná. Co bys řekl o té současné pražské noční scéně? Co teď frčí?

 

 

Já jsem na hudbu hrozný ras. Velký kritik. Díky jednomu velmi dobrému kamarádovi jsem dostal možnost pomáhat při produkci masových hudebních akcí, jakými jsou např. Magnetic, Smash The House a podobně. Ty jsou primárně zaměřeny na „EDM“, to jest vlastně vše, co najdete na MTV. A musím říct, že to je směr hudby, kterému nefandím. Nechci do toho zabřednout a kritizovat, tenhle rozhovor o tom není. Já jsem primárně fanouškem house music, techna a drum and bassu, ale pustím si i klidnější styly. Rap, hip-hop, swing či jeho modernější podobu electroswing. Jsem rád, že dnes je v Praze hodně na výběr a každý si vybere to své místo, kde s přáteli stráví společné chvíle, zapaří a vypustí z hlavy starosti každodenního života.

 

Jaká tři místa jsou teď nejvíc v kurzu?

 

Těžko se mi to říká, ale poslední dva roky rozhodně Retro na Míráku. Frčí tam totiž EDM a hudba z MTV. Pro většinu mladých do 20 let hraje tahle hudba prim, takže to je tradiční místo na páteční pařbu. Stačí se zeptat deseti mlaďochů a sedm z nich vám řekne, že jdou do Retra. Pak následuje síť klubů Nebe a Rodeo a další diskotéky jako Radost FX, SaSaZu. Těchto řekněme music barů je opravdu hodně, každá pražská část má svoji jedničku. Nedokážu napsat jen tři. Za mě je ale jednička Roxy, tam se dělají super akce. Hned vedle hodně frčí Klubovna v 2. patře, to je i místo, kde se dá zůstat do šesti do rána a stále se paří. Vlastně celá Dlouhá je použitelná na party. No a pak si myslím, že hodně dobře funguje Storm club na Žižkově. Kluci tam dokážou dotáhnout skvělý drum and baseový a techno DJs z celého světa, to samé Cross v Holešovicích. Takže je toho hodně a každý si najde svou TOP 3. V létě je jasná jednička Náplavka a všechny místa podél Vltavy.

3

Existuje nějaký aktuálně typický harmonogram večera partyboyů? Místa, kde začínáš, kam pak pokračuješ a kam se pak jde na afterparty?

 

Podle mě ne. Každý má svůj způsob a místa, která mu vyhovují. Za mě je fajn start doma, pak někam do hospody na dobrou večeři a pivčo, kde se dá s přáteli bez problému popovídat, zjistit, co je nového bez potřeby hulákat a překřikovat hudbu. To bývá tak do jedenácti, když už je většina kamarádů dobře naladěná a připravená trochu se hýbat. Nastává přesun za písničkou, kamkoli nás jen napadne, a postupně odpadáme a touláme se domů.

 

Když jsem byl mladý, frčelo techno. A tam jsme se smáli kožíškářům, lidem s kožešinovými návleky na rukách  nohách. Existuje nějaká podobná sorta dneska? A čím jsou typičtí?

 

Musím říct, že dnes to je asi tak, že čím víc vypadá holka jako kurva, tím je oblíbenější a lepší. Takže kraťásky, výstřihy, co nejméně látky a tuny malovátek. Dost frčí i kšiltovky. Ty se staly součástí snad všech večírků. Už to dávno není doménou hip-hopu a rapu nebo skejtování. Nosí se všude. Nutný doplněk jsou dnes ale připínací vlasy. Aby sahaly až pod zadek! To nemá konkurenci. A umělé řasy. Největší sranda je ale dneska móda kluků, kteří si vyhrají s vlasovou úpravou víc než holky, čančají se na záchodech jak před pohovorem do práce snů a vlastně se postupně přibližují svým holčičím protějškům. Žádný chloupek nesmí zůstat a nesmí být viděn. Ani pramínek vlasů nesmí odstávat a musí držet jak přibitý. Nedávno jsem zjistil, že si lehce malují oči, nevěřil jsem. Ale je to tak. Když bych to měl shrnout, tak do věku 25 let se většina partylidí stylizuje do Barbie a Kenna. Víc než kdy předtím. Takže nejhorší věc, co se ti může stát, je, že ti někdo šlápne na nové, bílé boty Lacoste za 5 táců a poleje ti pivem tričko Hilfiger za 3 tácy… To je horší než smrt! A vlastně ještě jedna věc. Čím víc jsi nabušený a čím menší máš tričko, tím větší frajer jsi. Plus sluneční brýle jsou neocenitelný taneční doplněk stejně tak, jako byli za našich techno dob kožíšky a návleky.

4

Myslíš, že partyboyové (a partygirls) tvoří něco jako subkulturu?

 

Myslím, že ani ne. Ale třeba se pletu. Nepřijde mi to jako něco, co by bylo tak jasně oddělené od většinové kultury jako například geekové, hipsteři nebo motorkáři. V každé z nich jsou partylidi. Každý si občas někam vyrazí, zapaří, popije… a to může být klidně i jednou za měsíc, kde může ukázat, že se umí bavit a party mu není cizí. Myslím, že partyboy či partygirl je v každém z nás. Ať už v menší čí větší míře.

 

Jaké momenty na party tě nejvíc baví?

 

Vždy mě baví příchod do místa, kde to pulsuje a lidi vysílají obrovskou energii tancem, úsměvy a pozitivní náladou. Ten moment mě vždy hrozně nabije a chci být co nejdřív součástí celé akce. Nejlepší ale je vždy ten moment, kdy mám okolo sebe právě všechny přátele, kteří jsou naladěni na stejnou vlnu jako já a užíváme si každý okamžik na parketě, za barem, je nám všem hezky, smějeme se a bavíme. Každý má dobrou náladu, neřeší žádné starosti a šíří dál skvělou atmosféru.

 

V kolik chodíš většinou z party domů?

 

No to je hodně různorodé. Bývá to v intervalu mezi 2 ráno a 2 odpolední.

5

A pokud bych vzal období mezi druhou ranní a dejme tomu šestou ranní, jak v takovou hodinu vypadá Praha? A neboj se být trochu poetický?

 

Poetika v tyto hodiny neexistuje. Alespoň u mě a především v Praze ne. Většinou to bývá rychlá cesta do postele taxíkem. Málokdy pro cestu využiju MHD. Radši si nechám v kapse dvě, tři stovky na taxíka, než abych se trmácel například půl hodiny nočkou. Ono je totiž dost lidí připraveno si na vás pošmáknout a vzít vám i boty. Jo, i to se stává. Taková je Praha, poetická.

 

Na jakou party bys nikdy nešel?

 

Jakýkoli CON. Například sjezd fanoušků My Little Pony. Na to opravdu nejsem. Ale chápu, že to je něčí koníček. Jen nevím proč. A pak bych v životě nešel na koncert Michala Davida a Duo Jamaha… ani z recese.

 

Máš nějaký fakt špatný zážitek z party?

 

Kromě rozbité hlavy a ukradených věcí musím říct, že nic hrozného. To se stává. A beztak si většinou za vše můžu sám, takže to mám za to.

 

Závěrem mi řekni, jaká 3 slova podle tebe reprezentují tvůj způsob života?

 

Je to jednoduché – práce, zábava, přátelé. A kdybych k tomu mohl dodat ještě jednu, jako bonusovou, tak to bude sport. Ten mi propojuje všechno.

6

 

Ptal se Marek Dobrý