Do tmy, kde to nebolí

Pod pseudonymem Anna Bolavá se česká bohemistka Bohumila Adamová rozhodla publikovat svá umělecká díla. Debutovala v roce 2013 sbírkou poezie Černý rok a letos přichází s prózou Do tmy. Jak už zvolený pseudonym, tak název knihy (i té předchozí) napovídají, Bolavé dílo nebude žádné sluníčkové čtení.

 

Knihu vypráví přímo její protagonistka, překladatelka a bylinkářka Anna Bartáková. Anna je žena středního věku, která trpí blíže nespecifikovanou nemocí. Neléčí ji však bylinkami, jak by se na první pohled nabízelo, ale spoustou analgetik. Žije sama, udržuje spíše už jen symbolické vztahy se svými dvěma sestřenicemi Marcelou, která je zároveň její sousedka, a Miluškou, jež pracuje v lékárně a pod pultem jí dodává léky. Jenže i tyto styky jsou pouhou vzpomínkou na doby, kdy si ještě rozuměly. Všechny je totiž vychovávala babička; tu měla Anna nejradši ze všech lidí na světě. Už v dětství jinaučila sběru bylin, a od té doby Annu tato činnost fascinuje a čím dál víc jí prorůstá. To, že se živí jako překladatelka − dojíždí čas od času do Prahy, aby tam odevzdala překlady – jí pomáhá, aby na ostatní nepůsobila až tak podivínsky. Anna žádné úzké mezilidské vztahy ke své vášni, a tedy k celému svému životu vůbec nepotřebuje, i manžela opustila.

 

Celý děj se cyklicky opakuje: sběr, výkup, sběr a zase výkup. To se odrazilo i v rozdělení knihy do kapitol, kde se v postatě střídají dva typy názvů (název podle sbírané byliny a název Ve výkupně I–V). Veškeré Annino týdenní sběratelské úsilí směřuje právě k jedinému cíli: úternímu výkupu, kde pak dochází k naplnění a očistě. Jenže potom přijde kocovina a vše začíná nanovo. Anna se často uchyluje na půdu, kde ve tmě své bylinky suší. Jedině tam dokáže zapomenout na všechny strasti a bolesti, jedině tam dochází klidu.

 

Anna Bolavá napsala pozoruhodnou knihu, ve které zúročila svoje osobní zkušenosti se sběrem bylin. Ačkoliv neužívá nijakého zvlášť poetického jazyka, nebo možná právě díky tomu v kombinaci s literárním talentem, z textu cítíme, jak slunce pálí, jak bylinky voní a jak šustí, když se suší na půdě.

 

Knihu můžeme číst jako prostý příběh podivné sběračky bylin, ale mnohem lépe uděláme, když si z románu Do tmy odneseme univerzálnější poselství – je to příběh o vztahu člověka k přírodě, o maloměšťáctví, ale především o posedlosti, která se stane prokletím.

 

Pavel Langhammer

 

Anna Bolavá: Do tmy

Odeon 2015, 227 stran

 

 

Recenze na knihu letošní vítězky Magnesie litery za prózu vyšla v Lógru č. 17. Pokud vám sedmnáctka chybí, objednejte si ji v našem e-shopu.

Koupit