Autor hororů, či komedií? Na Blu-ray vychází dva Hitchcockovy filmy, u kterých si nebudete jistí

 

Dohledat ve filmografii Alfreda Hitchcocka slabé místo je úkol hodný Hercula Poirota. Už o něco snadnější misi představuje úkol najít filmy, v nichž režisér – mylně považovaný za mistra hrůzy – úmyslně opouští od implementace humoru. Přesto Alfred Hitchcock občas ustoupil od této své strategie (napínat a bavit) a odvyprávěl příběh způsobem, jemuž by nadsázka mohla škodit. Právě dva takové tituly nyní vydává Magicbox na Blu-ray discích.

Promotional portrait of British-born American film and television director Alfred Hitchcock (1899 - 1980), dressed in a tuxedo, as he aims a revolver for his anthology program 'The Alfred Hitchcock Hour,' December 12, 1962. (Photo by CBS Photo Archive/Getty Images)

CBS Photo Archive/Getty Images

Oba filmy vznikly v padesátých letech a to jen s tříročním odstupem. Starší (1953) Zpovídám se reflektuje vlastně i dnes stále ožehavé téma zpovědního tajemství. Hitchcock situaci vyhrocuje. Nejde už jen o to, zda kněz prozradí či neprozradí, že o vrahovi ví. Hrdina v Hitchcockově podání se díky zachování zpovědního tajemství hlavním podezřelým – a tedy kandidátem „na šibenici“. Tentokrát zde nemáme žádná falešná obvinění, před kterými postava utíká a hledá pravdu (či důkazy o své nevinně či správné identitě). Kněz zůstává de facto pasivní a přijímá rány, které mu „Spravedlnost“ uštědřuje.

 

Absence humoru ale není to jediné, co film Zpovídám se spojuje s Nepravým mužem (rok 1956). Ústřední mužské postavy oplývají až nepřiměřeně silnou morální integritou. (U kněze by se to dalo ostatně i očekávat.) Oč kladnější v očích diváka jsou, o to většími „otloukánky“ se v ději stávají. Zatímco kněz se nebrání, protože by tím porušil zpovědní tajemství (a navíc nechal potrestat jiného člověka, byť vraha), otec rodiny Manny Ballestero na takovou situaci není připravený. Nedokáže se aktivně bránit, oslabuje jej potupa, kterou si sám na sobě připouští, potupa spojená například s nasazením pout či ulehnutím na tvrdou desku v cele. Kněz patrně doufá, že pravý vrah se přizná, Manny spoléhá na obhájce, že situaci vyřeší. V obou případech to ale není v pravém smyslu zákon či nějaká vnější síla, která děj dovede k rozřešení.

 

Oba filmy se tak opravdu Hitchcockově tvorbě značně vymykají. Důraz na pasivitu velmi kladných hrdinů posilněný absencí vtipu zanechává hořkou pachuť. Ačkoliv Hitchcock má rád šťastné konce, o happy endu by se zde stěží dalo hovořit. Systém zkrátka nefunguje a falešné obvinění může potkat kohokoliv z nás. A bude to spíše jen záležitostí štěstí, zda se nám z osidel nespravedlnosti podaří uniknout.

 

Filmy se odlišují právě proto, že tematicky mají s tím, co je pro Hitchcocka tak typické, velmi mnoho společného. Jen tentokrát zkrátka Hitchcock změnil perspektivu. Pro někoho by takový úkrok stranou mohl znamenat projev Hitchcockovy slabosti, experimentu, který nevyšel. Pro jiné naopak představuje Zpovídám se a Nepravý muž mimořádná díla, která si pozornost a chválu zaslouží jako málokterý jiný Hitchcockův film.

 

Je skvělé, že se k nám nyní dostávají ve kvalitním obrazovém zpracování. Hitchcock si to zaslouží, vždyť oba filmy si berou to nejlepší z filmu noir, a to aniž by na svůj styl příliš poutaly pozornost – stále jsou značně realistické a v řadě scén až dokumentární.

 

Disky doplňují i středometrážní filmy, v nichž vystupují filmaři a historici a zasazují díla do kontextu Hitchcockovy filmografie.

 

Filmy jsou k dostání zde: Zpovídám se, Nepravý muž

 

 

Lukáš Gregor