Bábovičko, bábovičko, vyklop se mi na sluníčko

Radku Třeštíkovou ani jejího manžela Tomáše na Facebooku mezi přáteli či sledovanými nemám. Přesto se několikrát týdně dostanu do kontaktu s jejich statusy. Sice neznám křestní jména rodičů mých nejlepších kamarádů, ale Třeštíkovic famílii umím identifikovat dokonale. Když Radka vydala svou nejnovější knihu, téměř se nedaly pustit ty internety, aniž bych tam o ní nenašla nějakou zmínku. A to pro mě byla poslední kapka. Řekla jsem si, že se jí podívám na zoubek se záludným přáním si na ní recenzentsky zchladit žáhu.

 

Ale jak ono se to říká? Člověk míní a Pánbůh/Radka (zvolte dle míry vaší religiozity) mění? Ale vezměme to popořádku. Bábovky jsou třísetstránkovým pořízkem s poněkud dětským přebalem, který ten divný název moc neobjasňuje. O tom, jestli by vás na první dobrou přilákal, můžeme vést debatu, ale to je zhruba tak všechno. Kniha bez ohledu na naše vizuální preference dosáhla takové popularity, že ji registruje i moje babička, která na jakýkoliv zmeškaný hovor na svém mobilu reaguje tak, že okamžitě volá taťkovi a ptá se ho: „Tys mi volal?“

 

Tahle země je pro ženský

 

Bábovky při zběžném pohledu vypadají jako dvanáct povídek o dvanácti hrdinkách. Jenže ouha. Autorka nám je sice vydělí do kapitol, ale dějově je nasype do jednoho hrnce, a tak se v průběhu čtení postupně dozvídáme, kdo je čí dcera, kdo spolu kamarádí a kdo si nemůže přijít na jméno. Tento styl vyprávění poskytuje Třeštíkové obrovské pole působnosti, v němž se rozhodně neplácá. Střídá postavy, prostředí, charaktery a nabízí mnohovrstevnatý pohled na chování postav. Takové to čtenářské šmírování, kdo by ho neměl rád. K hlavním hrdinkám přidejte ještě mužské protějšky, kamarády a kdovíjaké další nositele penisů a máte z toho slušnou plejádu postav. Naštěstí v Mottu mysleli i na čtenáře se slabší pamětí na jména (a já jim tímto děkuji!), v knize je obsažen dostatek čistých stránek, na které si v klidu a v pohodě můžete nakreslit organigram všech postav.

 

Každý náhodný kolemjdoucí by jen pohledem na obsah snadno usoudil, že máme co do činění s nefalšovaným románem pro ženy. Opravdu, kniha obsahuje bez přehánění všechna témata, která byste v této souvislosti očekávali. Lásku, nevěru, smutek, děti, přátelství, sex, rozvod, smrt – na cokoliv si vzpomenete, to tam je. Nuda, říkáte si? Papírově možná, Třeštíková v knize opravdu neobjeví nový, überpostkybermoderní způsob zobrazení postav, ale to by snad od tohoto žánru nikdo ani nečekal. Kniha vás dostane něčím naprosto jiným – svou chytrostí, upřímností, neskutečnou čtivostí, a co si budeme povídat, i tím, že to není žádná feministicky uvědomělá slátanina. Ať už autorka popisuje život náctileté dívky, důchodkyně podléhající svodům šmejdů či mladého gaye, vše se jí daří tak lehce, že vás to během prvních pár minut do knihy vtáhne a do poslední stránky nepustí.

 

Zasloužený bestseller

 

Navíc autorku baví si hrát s výrazovými prostředky, a tak jsou Bábovky plné jazykových hříček, veselých metafor, které by v jiném žánru zřejmě neobstály (pro svou blízkost ke klusovštině), ale tady se dají považovat za vítané, ba co více, dokonce milé zpestření. „Ale tohle je tenký led a na něm já nechci bruslit, já jsem ten důvod, proč pod jejich manželstvím ta zmrzlá voda praská.“

 

Takže takhle asi. Chtěla jsem si zahejtovat, být strašně zlá, říct, jak vkus lidí šel do kopru, že z takového braku udělali bestseller. A místo toho jsem prožila pár krásných uvolněných letních dní ve společnosti Bábovek. Možná měknu, možná se ze mě stává bábovka, ale fakt jsem si to užila.

 

Dáša Beníšková

 

Radka Třeštíková: Bábovky
Motto 2016, 328 stran

 

Kupte si Lógr 21 a přečtěte si další články.

Koupit