Starý Mikuláš na nostalgickém bicyklu

Žabí stehýnka, baret, trikolóra, bageta, Eiffelova věž, Louis de Funès a pak hned Mikulášovy patálie. To jsou první asociace spojené s idealizovaným obrazem Francie a komiks Jeana-Jacquea Sempého Raoul Taburin do tohoto nostalgického obrazu dokonale zapadá.

 

Není se ostatně čemu divit. Mikulášovy příhody z pera Reného Goscinnyho nabídly francouzskému i světovému publiku kouzelný a vtipný obraz malého města, který byl o to krásnější, že se jeho čas v roce 1959 již nezadržitelně krátil (co na to Karel Poláček?) pod tlakem radikálních společenských změn. Sempého charakteristické kresby přispěly k této popularitě přinejmenším stejnou měrou jako text: elegantní, humorné, ale milým způsobem, s malou dávkou nostalgie. Když někdy vyčítáme Ladovi zlehčování, měli bychom se nejdřív podívat na Sempého.

 

Ten kromě Mikuláše chrlí obrázky ve svém nezaměnitelném stylu do novin, časopisů a knížek, a když je čas, vydá i samostatné dílo. Raoul Taburin, vydaný prvně roku 1995, je právě takovým samostatným sešitem, který nyní v českém překladu vydalo nakladatelství Baobab. Z formálního hlediska se nejedná o komiks, protože obrázky nejsou v panelech a nevytvářejí sekvence, ale každá tisková strana se skládá toliko z dominující obrazové složky a kratšího textu. Nejblíže má tento postup ke knížkám pro malé děti, ale rozhodně se nejedná o četbu, kterou by ocenila dítka potýkající se s prvními písmenky. Naopak, skoro bych řekl, že největší část čtenářů budou tvořit ti, kteří vyrůstali na Mikulášovi a kteří jinak komiksům moc neholdují.

 

Domnívám se, že takoví čtenáři budou navýsost spokojeni, protože se Sempé jednoznačně drží své osvědčené poetiky. Příběh má formu anekdoty, která, jako každá dobrá anekdota, vypráví něco o konkrétních lidech a něco o chodu celého světa. Zároveň jde o anekdotu, která okouzlí u sklenice vína, budete ji vyprávět dalším lidem u jiného vína, ale tím se také její potenciál vyčerpává. Žádné skutečné životní moudro, které by změnilo perspektivu, neobsahuje (a ani si na to moc nehraje).

 

Vše se točí kolem cyklistiky (ostatně Sempé má například vlastní kapitolu v knize 100 + 1 osobností & bicykl). Dalo by se říci, že Taburin obsahuje všechny Sempého charakteristické motivy: maloměsto, roztomilé poetično i figurkovité postavy. Atmosféra maloměstské opravny kol, kde se všichni znají a kde se opravují brzdy pro paní učitelovou, je přesně taková, jakou byste od Sempého čekali. Hlavní hrdina – opravář bicyklů Taburin – je pak klaďas s poetickým tajemstvím – opět zcela dle čtenářova očekávání.

 

Tak tedy, pokud máte rádi mikulášovské obrazy nezkažené a idealizované staré dobré Francie, nasaďte si baret, nakrojte bagetu, otevřete láhev červeného a užijte si přesně to, co si chcete užít. Přiznám se však, ačkoliv jsem se četbou krátkého dílka kochal také, že rozpor mezi současnou situací a idylou zobrazenou v Sempého knize mi nedovolil vychutnat si tu bagetu a červené tak, jak bych si při nejlepší vůli přál.

 

Stefan Segi

 

 

Jean-Jacques Sempé: Raoul Taburin

Baobab 2016, 96 stran

 

Kup si mě!

Koupit