Jak se dělal byznys z čír

 

Vliv vydavatelství Monitor na populární hudbu devadesátých let

 

Pod slovem „monitor“ si nejspíš představíte obrazovku. Jinak tomu může být u zájemců o hudbu z generace Husákových dětí. Mnohým z nich se jistě hned vybaví stejnojmenné vydavatelství s ulitou ve znaku, které na počátku devadesátých let vydalo nejedno zásadní album.

 

Zakladatel Monitoru Josef Příb, klávesista a manažer OK Bandu, plánoval nahrávat hudbu už před sametovou revolucí a nastalá politická situace mu k tomu poskytla dobrou příležitost. Společnost oficiálně vznikla už v posledním měsíci osmdesátých let. Nepatřila mezi výjimky. V tuzemsku se objevila další komerční (Globus, Multisonic, Bonton, Popron, Indies) i malá nekomerční vydavatelství. Na počátku devadesátek mezi mládeží frčela dříve potlačovaná hudba, zájem o subkultury byl značný. A na této vlně zájmu se pod rouškou popularizace okrajových žánrů vyvezl k vůdčímu postavení na trhu právě Monitor.

 

Mezi Příbovy výhody patřila i dvouletá zkušenost se zvučením soutěže Objev roku, kde při živých vystoupeních nahrál přes sedmdesát amatérských kapel. Krátce po revoluci si v domě u svých rodičů zřídil malé improvizované studio Kampa. Vydavatelství Monitor si zakládalo na své širokospektrálnosti. Zpočátku se soustředilo na tři základní oblasti – punk/Oi!, heavy metal a pop. Na popovou kompilaci Nové horizonty navázal v dubnu 1990 vůbec první punkový výběr Rebelie – Punk ´n´ Oi! s účastí Tří sester nebo Plexis, doplněný o skinheadský Orlík. Vyzařoval z něj punc čehosi výjimečného. Podle dobové recenze v hudebním magazínu Rock Revue představoval první výraznější známku toho, že se i u nás začínají ve vydávání prolamovat ledy. Pro mnoho punkerů znamenal symbolické dovršení revoluce, punk se konečně mohl šířit také legálními kanály a na dalších nosičích. Navzdory nekvalitnímu zvuku měla kompilace komerční úspěch, který ovlivnilo použití distribuční sítě Supraphonu. S nadsázkou lze říci, že se dostala do ruky každému, kdo měl po revoluci s punkem co do činění – prodalo se jí přes úctyhodných sto tisíc nosičů. V následujících dvou letech vyšly ještě dvě Rebelie, ty se zaměřily na hardcore a neo-punk.

2

Obdobu punkových Rebelií představovaly tři kompilace Ultrametal, které vycházely v letech 1990–1993 a širší veřejnost díky nim objevila Debustrol, Masters Hammer a další metalové kapely. Mnohé z vás jistě překvapí fakt, že se na prvním metalovém výběru objevil také Kabát, který od té doby s Monitorem dlouhodobě spolupracoval a stal se dost možná nejprodávanější a komerčně nejúspěšnější českou rockovou kapelou s více než milionem prodaných nosičů.

3

Na kompilace navázalo vydavatelství sólovými deskami jednotlivých interpretů, ty se běžně prodávaly v desetitisícových nákladech. Za zmínku stojí například přibližně sto dvacet tisíc prodaných kusů první desky Landova Orlíku s názvem Oi! – Miloš Frýba for president. Skupiny získávaly z prodeje hudebních nosičů jen malá procenta, většina zisků šla Monitoru, který tak rychle získal kapitál a dobrou pozici na trhu. Po roce 1992, kdy se stal licenčním partnerem britské EMI, upouštěl od punkové i hardcorové hudby a začínal se čím dál více soustředit na další oblasti. Zaměřil se na pop (Lucie Bílá, Bára Basiková a Ilona Csáková), folkaře (Jarek Nohavica, Karel Plíhal, Kamelot), muzikály (Jesus Christ Superstar, Drákula) a mnohé další (za všechny jmenujme třeba Maxim Turbulenc). Svůj velký vliv v rámci metalu si však Monitor udržel i nadále. V rozhovoru pro Gramorevue v roce 1992 uváděl spolumajitel Vladimír Kočandrle, že Monitor domácí metalovou scénu v podstatě zcela ovládá. Monitor kolem sebe vytvořil jakousi stáj, kromě vydávání desek pomáhal svým kapelám i s koncerty nebo prodával jejich trička. Již v roce 1992 zaměstnával pětadvacet pracovníků, v rámci jednotlivých žánrů spolupracoval i s dalšími externisty a dále rostl. V roce 2001 se firma Monitor stala součástí společnosti EMI.

4

Řadu úspěšných interpretů mainstreamových i okrajových žánrů objevil a posléze zprostředkoval širšímu publiku právě Monitor. Jeho činnost se tak nadále odráží i v současné populární kultuře. Úvodní kompilace úspěšně vytvářely iluzi, že Tři sestry jsou punková nebo Kabát metalová skupina. Monitor a Multisonic se proto pro ortodoxnější přívržence subkultur staly ikonami procesů komercializace a komodifikace. Symbolizovaly pro ně vykrádání alternativy a přiživování se na ní. V odpovědi na působení a praktiky velkých vydavatelství zakládali zejména punkeři malé, nezávislé labely. Na počátku devadesátých let vznikly Šot Records, Stress Records, Malarie Records, Day After Records, Epidemie Records a další. Chtěly se stát tou pravou alternativou a reprezentovat nezávislou scénu.

 

Ondřej Štěpánek, CSPK