Slečinka, co vám nakope zadek

 

hodnocení Lógru:

5-zrn

 

Vzít si vlivného boháče a vlézt tak do zlaté klece by se spoustě žen mohlo zdát jako terno. Nina Granvilleová z románu La Loba amerického autora Alana Russella si ale začíná připadat spíš v pasti. Past na ní ve skutečnosti políčil někdo úplně jiný. Vezměme to ale hezky popořádku, kongresmanova snoubenka totiž není jediná hrdinka téhle knihy.

 

Hlavní roli hraje především Aljaška. Neprostupný terén, odlehlá, bohem zapomenutá místa, kde nepotkáte živáčka, jak je rok dlouhý. Jednoduše drsná a zároveň nádherná Aljaška, taková jako v románech Jacka Londona.

 

A máme tu ještě Grega Martina, nevýrazného chlapa, jehož novomanželka záhadně zmizela během svatební cesty, když si Greg jen na moment zdřímnul. Po jeho ženě Elese se slehla zem. Pátrání má na starosti místní šerif Hamilton, který bere svoje poslání velmi vážně. To, že podezírá v první řadě zmizení ohlásivšího manžela, který by se z pojistky ženy mohl slušně napakovat, je sice trošku klišé, nicméně každá policejní příručka by mu radila to stejné – takové jsou statistiky. Hamilton ale na Grega Martina nic nemá. Nikdo nic neviděl, nikdo nic neslyšel. Nic se ani nenašlo, natož Elese Martinová. Hamilton případ ale nedá k ledu ani po třech letech, to mu jeho čest nedovolí.

 

Všechny příběhy se začnou prolínat v momentě, kdy se Nina probere bez prstu (a bez obrovského zásnubního prstenu). Je unesena. Její uzurpátor, sám sebe nazývající Mattvyed (v originále Baer), jinak znám jako Grizzly Adams, Nině vysvětlí, že jestli se chce dožít shledání se snoubencem a přišití svého líbezného prstíčku, měla by držet hubu a krok, což tedy cestou do zmrzlé divočiny není vůbec lehké. A tehdy se teprve začnou dít věci, příběh je plný zvratů, nutno dodat, že poměrně nepředvídatelných! Nechci ale zabíhat do detailů, abyste nepřišli o potěšení z četby.

 

Prozradit můžu jen to, že Ninina cesta za svobodou se trošku protáhne. A tak zkejsne v profukujícím srubu se zvířetem Mattvydem, který s ní nezachází zrovna v rukavičkách. Nina mezi sebevražednými myšlenkami začne spřádat plány, jak mu to vrátit i s úroky. Paralelně probíhá vyšetřování zmizení, po letech se Hamiltonovi ozve zdrcený Greg, který vidí mezi zmizením své ženy Elese a Ninou Granvilleovou spojitost. Konečně by mohl dokázat, že se tehdy jednalo o únos a nejspíš i vraždu a také to, že s ani jedním nemá nic společného.

 

Z téhle knihy mám rozporuplné pocity. Na jednu stranu je skvělá, zápletka je sice možná trochu ordinérní, ale dějové zvraty, které pro nás Russell vymyslel, dělají žánru thrilleru jedině čest. Knížka má rychlé tempo. Popisy aljašské krajiny a zimy jak cyp dodávají psanému příběhu plastický vizuální feeling. Měla jsem pocit, že čtu film. Atmosféra je dechberoucí, zima takřka reálná. Naposledy mi takhle přimrzaly půlky, když jsem viděla v kině Revenanta. Ačkoliv Ninu napadl jiný grizzly a zanechal šrámy jiného druhu, tak s nehostinnou Aljaškou zápasí statečně a naučí se koexistovat s divočinou tak, že by DiCaprio mohl skoro závidět. Ale!

 

Všechno směřuje k osvobození a tady kniha najednou ztrácí dech. Ne že by se děj zastavil, naopak všechno probíhá až moc rychle, překotně a události, které očekáváte coby vyvrcholení knihy, se nakonec jeví jako vypravěčsky odfláknuté. Jako by pár stránek chybělo.

 

Poslední část jak kdyby patřila k jiné knize. Finiš zachraňuje další zvrat. A popravdě, není špatný, takže si po předchozím zaváhání – co že se to se stylem vyprávění probůh děje – přijdete nejspíš opět na své. Jen si myslím, že si autor mohl dát s líčením trochu větší práci a dát expozici svého „nečekaného“ finále tolik prostoru, kolik by potřebovala, abychom my čtenáři mohli zase sednout na lep a napjatě otáčet stránky, a ne jen kroutit hlavou, kde se takové jednání v hlavních postavách vzalo.

 

Denisa Goldmannová

 

 

Aby vám nebylo moc horko

 

Rozhodl jsem se, že vám hned v prvním odstavci prozradím nejen zápletku, ale rovnou i pointu. Komu se to nelíbí, ať si přečte třeba Hosta.

 

Tedy: Mladou ženu na Aljašce unese psychopatický trapper. Vězní ji a znásilňuje ve své skrýši uprostřed ledové pustiny. Unesená však prostřednictvím deníku své předchůdkyně zesílí, osamostatní se. Přijme vlčí jméno La Loba a se svou novou identitou je schopna prchnout a zločince zabít. Tím to ale nekončí. La Loba se stává ochránkyní týraných žen. Nakonec prohlédne, že je skutečnost ještě temnější, a zabije i toho, kdo si to všechno u psychopata ze zištnosti objednal.

 

Knížka má slušnou zápletku, je překvapivá a příjemně odsýpá. Vyprávění je krásným vykreslením aljašské přírody se vším nepřátelstvím i silou mocné přírody. Hlavní postavou je silná žena, respektive postupně sílící žena, což je pořád dost zajímavé, aby to uneslo byť poněkud lineární příběh. La Loba je jistě lepší detektivní thriller a dobře pasuje do toho, co je žánr dnes. Nicméně můj stesk bohužel nepramení ze soucitu s hlavní postavou, ale spíše z plochosti myšlení postav knihy. Nestačí donekonečna sázet jenom na dramatičnost prostředí a řetězit za sebe více a více odsouzeníhodné delikty. Je načase si otevřeně přiznat, že laťka celého žánru je poněkud nízko. A La Loba to docela dobře ilustruje.

 

La Loba je jako většina detektivek psaná trochu reportážním stylem. Ale kdo vlastně dnes čte reportáže? Reportážní styl je skvělý, když se chce autor distancovat od emocí a sílu svých příběhů zdůrazňuje drtivou převahou faktů (mistrem takových thrillerů je například Frederick Forsyth). Taková ale La Loba není. Psychologický minimalismus postav působí spíše jako lenost autora lépe své charaktery propracovat. Abych se v mrazivém thrilleru mohl pořádně bát, potřeboval bych lépe znát pohnutky a vnitřní svět aktérů. O myšlení postav se dozvídáme, jak je dnes v knížkách celkem běžné, v podstatě pouze z jejich přímých řečí, případně vnitřních monologů. Ty však postrádají veškerou knižnost a monology v obecné mluvě mi k vystavění hrůzostrašných profilů postav nestačí. Dlužno říct, že jednání postav, tedy až na rozhodování zločince samotného, je vlastně velmi přímočaré a dalo by se namítat, že pro jednání postav v našem příběhu, jejich vnitřní svět není třeba znát. Souhlas. Ale pokud nemáte detektivku jen jako hádanku k vyřešení, zasloužíte si víc.

 

Možná jsem zhýčkaný. La Loba je fajn detektivka, jenom ke konci je trochu krkolomně rychlá. Kdo chcete trochu napětí v arktických kulisách, neváhejte. Ostatně Vánoce jsou na krku a i průměrná kniha je lepší přítel člověka než sebevíce chlupatý pes.

 

Jakub Goldmann

 

 

Alan Russell: La Loba

Kniha Zlín 2016, 367 stran

 

 

 

 

 

 

Číslo 22 bylo plné dvojek. Dvojrecenzí je tam ale víc. Tak kupuj!

Koupit