Dobrodružně a vesele pralesem typografie

Typografie je sice tradiční umělecká disciplína, nachází se však na pomezí kumštu, řemesla a technických omezení. Určuje vizuální formu textu, což de facto znamená i podobu celého civilizovaného světa, tak jak ji vnímáme hned po otevření očí po ránu. Ačkoliv je typografie všudypřítomná, její evoluce a historie je těžko uchopitelná právě kvůli tomu, že zůstává na pomezí více oborů. Českým čtenářům se konečně dostává do ruky překlad knihy Simona Garfielda Ten můj font, jenž se toto složité území snaží zachytit.

 

Britský novinář Simon Garfield se o komplexní pohled na typografii pokusil způsobem inteligentním a v dobrém slova smyslu přelétavým. Neklade si závažné kunsthistorické otázky a ukazuje ji jako příběh, boj člověka s matérií i praktickou potřebou vyjádřit se, produkovat knihy, cedule a v dnešní době i weby a software. Aby všechno zůstávalo užitečné a krásné.

 

Některé kapitoly mají za východisko osobu typografa. Dozvíme se tak o pozadí typografických velikánů, jakými byli veskrze praktický, ale ne příliš vzdělaný John Baskerville či naopak v práci přísný a v osobním životě perverzní Eric Gill. Jiné kapitoly jsou naopak postavené na konkrétních notoricky známých písmech: Helvetica, Comic Sans ad.

 

Čteme fascinující dějiny úspěšných fontů, které vznikly vlastně omylem, a naopak tvrdě vydřených, ale tragických typografických proher. Dočteme se pochopitelně o Stevu Jobsovi, který naučil interface osobních digitálních zařízení, jak vypadat hezky, a donutil celou svou konkurenci, aby ho následovala. Také se dozvíme, kdy se lámaly politicko-průmyslové dějiny a kdy se vytvořil prostor pro redesign. Jak se lidé podřizovali vynálezům vědeckotechnické revoluce, učili se číst rychle a vstřebávat očima takové množství informací jako nikdy předtím… pokračování najdete v tištěném magazínu.

 

Recenze Jakuba Goldmanna na knihu Ten můj font vyšla ve 32. čísle magazínu Lógr s tématem DIGI. Objednat si jej můžete v našem e-shopu.