Bolestná lekce ze současných dějin aneb Terapie s Radkou Denemarkovou

Od začátku bylo jasné, že přečíst Hodiny z olova Radky Denemarkové nebude procházka růžovým sadem. Není to vysoká matematika: kniha popisující současnou atmosféru Číny, kde „nepřevychovatelní“ občané každý den mizejí, plus patolízalské vztahy, které s touto zemí navazuje Česká republika, plus další dějinná (nacismus, holokaust, komunismus) nebo sociologická témata (feminismus, ekologie) plus sedm set padesát stran plus ocenění Magnesia Litera za Knihu roku 2018 rovná se buď absolutní výhra, nebo několik hodin psychického a fyzického utrpení a tápání. Bohužel nastala druhá varianta.

 

Čtenář vstupuje do světa Spisovatelky, bojovnice za svobodu a demokracii, která je fascinovaná světem staré Číny a zároveň znechucená tím, že tato země je jeden velký koncentrační tábor, případně sádka na lidské orgány. Na jedné své návštěvě Pekingu se potká s Čínskou dívkou. Brzy pochopí, že na ni byla coby na ženu z demokratického Západu nasazena. Začne s ní diskutovat, ukazovat jí lži komunistické propagandy, hodlá jí otevřít oči. Promlouvá k ní slovy Havla, Kundery. Neuvědomuje si ale, že v okamžiku, kdy dojde k prozření Čínské dívky, za to zákonitě musí zaplatit vlastním životem. To se také stane, Čínská dívka je popravena a Spisovatelka to jen tak nenechá být. V románu jsou samozřejmě další postavy, které mají své vlastní příběhy. Za všechny příběh Programátora, podnikatele, který se žene za penězi a uznáním a je ochotný pro to obětovat vlastní rodinu. Denemarková se ale rozhodla s těmito postavami (dále např. Diplomat, Mimoň, Přítel, Americká dívka) pracovat jen jako s doplňky tezí a názorů postavy Spisovatelky. O příběhy ale nakonec vůbec nejde.

 

Pokud tuto knihu čtete, patrně patříte mezi tzv. demokratickou žumpu uctívající Havla, takže rozdělení na dobré a zlé je vám blízké a souhlasíte s ním. Uspokojuje vás, že někdo napsal názory, které jsou vaše vlastní, hlásá je dál a bojuje s lhostejností. Drsné názory Spisovatelky na současný společenský stav se ale s přibývajícím počtem stran vrší, nabobtnávají. Začíná převládat pocit, že se otevřelo stavidlo a autorka má konečně možnost všechny bolesti a zlo světa vypustit ven. Někdy v polovině se začínáte ošívat, napadají vás myšlenky typu: „To už přece trošku přehání.“ – za které se vzápětí stydíte, protože se jimi stáváte tím malým českým člověkem, proti kterému autorka celou dobu bojuje. A to vy přece nejste. Nechcete být. Takže s nepříjemným pocitem čtete dál, pomalu na vás padá únava a letargie, do hlavy se vám dostávají další informace o tom, jak jsou všichni kromě Spisovatelky, která jediná bojuje a nebojí se postavit nepříteli, slabí. Knihu pak dočtete s úlevným pocitem, že jste přežili pochod smrti. Chvíli se za to pivo se svíčkovou budete možná stydět, podepíšete pár petic, ale v zásadě chcete tenhle nepříjemný zážitek z hlavy vytěsnit… pokračování najdete v tištěném magazínu.

 

Recenze Zuzany Kolouchové na knihu Hodiny z olova vyšla ve 32. čísle magazínu Lógr s tématem DIGI. Objednat si jej můžete v našem e-shopu.