Má Elena Ferrante právo neexistovat?

„Autor je mrtev!“ vykřikl Roland Barthes, slavný francouzský sémiotik, a způsobil tak poprask. Všichni ti intošové na univerzitách souhlasně kývali a říkali, že na to Roland kápnul. I já, mimochodem. Ale sémiotika a skutečný život jsou dvě odlišné věci. Co je totiž doopravdy ten autor? Člověk z masa a kostí, který si fotí selfie na Instagram? Reprezentace určitých hodnot, které čtenář očekává? Obrázek na titulní straně časopisu? Podívejme se na příklad jednoho z nejslavnějších pseudonymů současnosti a zamysleme se. Proč svět skutečně potřebuje autora?

 

Elena Ferrante je bezpochyby literární senzací. První román Tíživá láska vydala v roce 1992, deset let nato přišla druhá kniha Dny opuštění a po dalších dvou knihách následoval první díl stejnojmenné čtyřdílné ságy Geniální přítelkyně, která jí zajistila slávu po celém světě. Stále ale netušíme, kdo skutečně za jménem Elena Ferrante stojí, a nutno říct, že to mnoho lidí velmi drásá.

 

Hned několik lidí se velmi intenzivně věnovalo tomu, aby Ferrantinu identitu odhalili. V roce 2016 například italský spisovatel Marco Santagata vydal studii, v níž na základě vypravěččiných znalostí politických poměrů v Pise označil za skutečnou postavu za pseudonymem neapolskou profesorku Marcellu Marmoovu. Jeho konstrukce byla tak postavená na hlavu, že snad nikoho nepřekvapilo, když jeho tvrzení popřel jak nakladatel, tak samotná Marmoová, které asi při četbě jeho studie nad espressem maličko zaskočilo.

 

Dalším, tentokráte již vážnějším, detektivem autorských obličejů se v případě Ferrante stal Claudio Gatti. Jeho detektivní článek sledující toky peněz plynoucích z prodeje knih vyvolal na mezinárodním literárním poli skutečný poprask. Dle jeho tvrzení stojí za značkou Elena Ferrante římská překladatelka Anita Rajaová.

 

Po tomto velkém objevu ale přišla studie počítačových lingvistů z univerzity v Padově, kteří prohnali svými chytrými krabičkami texty všech možných italských autorů, provedli miliony a miliony komparací a došli k tvrzení, že Elenou Ferrante je ve skutečnosti manžel Anity Rajaové, spisovatel Domenico Starnone.

 

Babo raď! Psali spolu? Každý zvlášť? Nebo ani jeden a je to všechno jen mediální spekulace, nedejbože placená Georgem Sorosem (milý čtenáři, upozorňuji tě na vtip!). Není Elena Ferrante dalším Alexanderem Dumasem starším či Danielou Steelovou, o nichž kolují legendy, že na své psaní používali/používají armádu dělníků slova? pokračování najdete v tištěném magazínu.

 

Článek Marka Dobrého vyšel ve 33. čísle magazínu Lógr s tématem AUTOR ŽIJE. Objednat si jej můžete v našem e-shopu.