Mezi knihy, o kterých všichni vědí, ale nikdo je neměl v ruce, patří i Revoluční sborník Devětsil. Není divu, v knihovnách jsou jednotlivé výtisky beznadějně ztracené, případně jsou v konzervačních fondech (a jejich prezenční výpůjčka se stává dobrodružstvím). Sborník vyšel na podzim roku 1922 v pražském nakladatelství Vortel. A v zimě 2010 vydalo nakladatelství Akropolis jeho reprint.
Revoluční sborník Devětsil náleží k zásadním programovým prohlášením české avantgardy, některé studie v něm obsažené jsou dostupné v různých antologiích a výborech, ovšem jako celek byl sborník pro běžného čtenáře prakticky ztracen.
Kromě již tolikrát zmiňované klíčové role v českém avantgardním hnutí je to také zajímavý doklad knižní kultury 20. let 20. století. Pro dnešního čtenáře má publikace poměrně nestandardní skladbu. Nachází se zde teoretické statě a manifesty týkající se literatury, ale také výtvarného umění či filmu. Tyto studie doplňují básnické i prozaické texty Vítězslava Nezvala, Karla Schulze nebo Vladislava Vančury.
Samostatnou kapitolou je výtvarný doprovod sborníku, který nezapře avantgardní motivy, témata a lásky. Setkáme se zde s reprodukcemi dětských kreseb, karikaturami a fotografiemi Charlieho Chaplina, které střídají záběry zaoceánského parníku či železničního shrabovače sněhu.
Sborník stojí na pomezí dvou fází Devětsilu – úvodního období proletářského a následného období poetistického. Ve sborníku signalizuje nástup poetismu například hra s typografickou úpravou textů.
Na závěr reprintu jsou zařazeny dvě přehledové studie, které sborník výborně doplňují. Evropa modernismu a avantgard Ondřeje Kavalíra usazuje avantgardní hnutí do evropského kontextu z pohledu, který se v českém prostředí zatím příliš neakcentuje – avantgardu představuje jako radikální větev modernismu, kterou komplementárně doplňuje modernismus tradiční, jehož představiteli jsou například T. S. Eliot nebo Thomas Mann.
Druhá studie – Devětsil a proletářské umění –, jejímž autorem je Tomáš Vučka, popisuje ideologický základ raného Devětsilu, specifickou syntézu komunistických a biblických motivů. Stať se rovněž věnuje revizi přístupu k umění, odvratu od individualismu a také zmiňuje klíčové motivy devětsilské estetiky, mezi které řadí například oslavu technicismu či cirkusu.
Jaroslav Seifert – Karel Teige: Revoluční sborník Devětsil. Filip Tomáš, Akropolis, Praha 2010. 252 stran.