Literatura není jen ticho v knihovně, zaprášené knížky a nudní lidé ve vytahaných svetrech. Budete překvapeni, kolik zajímavostí a drbů se dá v tomto poli vyhrabat.
1. Lolitu zamítlo hned pět vydavatelů v řadě
Všichni to známe. Tedy, náměť, žejo: dospělý muž se bláznivě a společensky nepřijatelně zamiluje do náctileté dívenky. Že to bylo téma kontroverzní i pro Vladimira Nabokova, o tom svědčí i fakt, že chtěl autorství skrýt pod pseudonym. Ale to ještě netušil, že mu ji nikdo nebude chtít vydat. Všech pět vydavatelů se sice shodlo, že kniha aspiruje na světový majstrštyk, ale nikdo z nich nechtěl udělat ten první odvážný krok a knihu vydat.
Nakonec vyšla v Olympia Press v roce 1955 a obešla se bez velké pozornosti. Boom v pravém slova smyslu nastal o tři roky později, kdy se druhého vydání během tří týdnů prodalo přes 100 000 výtisků.
2. Ray Bradbury, oblíbený autor sci-fi, napsal v roce 1956 scénář k filmu Bílá velryba (v originále Moby Dick)
Bradbury od svých sci-fi románů neodbíhal ke scénářům často, ale protože byl velkým fanouškem režiséra Johna Hustona, nemohl si v tomto případě pomoci. Psaním scénáře strávil 8 měsíců v Irsku, pod přímým režisérovým dohledem. A právě jemu se svěřil, že se s příběhem sžil natolik, že se jednoho ráno probudil, a když se podíval do zrcadla, zjistil, že je Herman Melville. A to se vám pak scénář musí psát sám, když se přes noc proměníte v autora předlohy.
3. Roald Dahl napsal scénář k bondovce
Oblíbený autor dětských knížek i povídkových souborů v roce 1967 dokončil scénář k bondovce Žiješ jenom dvakrát. Jako první se výrazně odpoutal od Flemingovy předlohy a dá se říct, že vytvořil zcela nový příběh, ve kterém si hlavního záporáka mohl zahrát i Jan Werich, dostal se totiž do nejužšího výběru. Paradoxem je, že filmový scénář na náměty své vlastní knihy, Karlík a továrna na čokoládu, nestíhal kvůli deadlinům odevzdat. Jo, kdo z nás by to neznal. Takže scénář musel nakonec napsat někdo jiný.
4. Sto roků samoty se nedočká filmového zpracování
Ačkoliv jsou literární předlohy oblíbeným filmovým námětem, kniha Sto roků samoty se k nim nezařadí. Gabriel Garcia Marquez až do své smrti v roce 2014 zarytě odmítal filmové nabídky z Hollywoodu. Jako důvod uváděl, že nechce svým čtenářům vzít jejich vlastní vizuální představy postav a nahradit je obličeji známých herců. Co na to říct, je sympatické, že se našli i tací, kteří čtenáře nevidí jako dojnou krávu, ale jako objekt hýčkání a opečovávání.
5. Americká indie kapela Modest Mouse si vypůjčila své jméno od Virginie Woolfové
„Jednoho lednového odpoledne seděla Virginia Woolfová ve svém pokoji, kouřila cigaretu a pozorovala oheň v krbu. Najednou zahlédla na zdi jakousi skvrnu, jejíž přesný tvar nemohla rozeznat. Celkem sedmkrát na skvrnu pohlédla, a pokaždé viděla něco jiného (…). Celkem třikrát Woolfová málem vstala a pěkně zblízka se přesvědčila, čím ta záhadná skvrna na zdi vlastně je. Naštěstí se k tomu ani jednou neodhodlala. Ponechala si svoje pochybnosti, nejasnosti a představy a napsala o nich povídku s rafinovaně banálním názvem Skvrna na zdi (The Mark on the Wall),“ píše Martin Hilský ve svém doslovu ke knize Smyččový kvartet. Kratičká próza vyšla v roce 1917 a stala se první autorčinou uveřejněnou povídkou. Této povídce může děkovat i americká kapela Modest Mouse za svůj název. Když patnáctiletý frontman hledal jméno pro svou kapelu, zaujala ho pasáž právě v tomto textu.
6. Ernest Hemingway sepsul Velkého Gatsbyho
V roce 1922 si Francis Scott Fitzgerald a Ernest Hemingway vyměnili několik dopisů nad první verzí Velkého Gatsbyho. A nutno dodat, že Hemingway mladého autora moc nešetřil a zahrnul ho vlnou výtek. Svou otevřenou kritiku si ale nenechal jen pro rukopis. Když kniha v roce 1925 vyšla, vzal si do úst i přebal knihy. Ve svých memoárech dokonce napsal, že než si celou knihu přečetl, musel z ní ten nevkusný přebal, který evokoval spíš podřadné sci-fi romány, strhnout. Inu, Hemingway zřejmě nebyl z těch, kteří své přátele a souputníky zahalí do pláště z milosrdných lží.
7. Poslední série Perníkového táty je inspirovaná básní
Od první klapky až do posledního záběru je celá poslední série inspirovaná romantickou básní Ozymandias napsané v roce 1817. V ní Percy Bysshe Shelly popisuje klamnou sílu moci a nevyhnutelný rozklad, který čeká každou říši. Ale další souvislosti se seriálem Perníkový táta (neboli Breaking Bad) raději nedomýšlíme, neboť autorka těchto slov je teprve u druhé série a dost nerada by předbíhala.
8. Skvělý spisovatel a špatný prodejce aut, to byl Kurt Vonnegut
Ještě než se stal kultovním spisovatelem, působil v 70. letech jako dealer automobilky Saab v USA. Jak sám píše, „tehdy to bylo velmi jednoduché (…), jenom jsem musel dát stranou peníze na pět aut a hotovo. Jenomže tehdy byl Saab příšerné auto a prodej se vůbec nedařil. Říkám, že je to business století, protože jsem za dva roky prodělal jenom 35 000 dolarů.“ A jak rád podotýkal, zřejmě kvůli tomuto fiasku mu nikdy Švédové neudělili Nobelovu cenu za literaturu.
Dáša Beníšková
Zdroj: thoughtcatalog.com