Bobík a Hurvínek: Z chodníku slávy do žumpy merchandisingu

Komiks Čtyřlístek a Divadlo Spejbla a Hurvínka potkal podobný osud. Jejich autorům se totiž povedlo to, co málokomu: jejich příběhy děti hltaly, vymyšlený svět vyhovoval i dospělým. Postavy se staly se lokálními superhrdiny. Vkusní, nápadití, roztomilí. Dostatečně familiární a přitom vtipní. Lidé znali nejlepší repliky nazpaměť. Hlášky zlidověly a často nahrazovaly konverzaci. Lidé si je přivlastnili jako přirozený jazykový kód. Podařilo se to, co například Rychlým ŠípůmJárovi Cimrmanovi nebo kdysi Nezvalově Manon Lescaut. A pak to šlo všechno do kytek.

 

Bejvávalo

 

Čtyřlístek byl nedostižný český komiks, myslím nejen mého dětství. Poprvé se tahle čtyřka vyloupla koncem šedesátých let a důstojně bojovala s šedí celé druhé poloviny totality. Rázovitá, ale sebevědomá kresba Jaroslava Němečka stála na příbězích a dialozích virtuózní dětské autorky Ljuby Štíplové. Tato velká dáma české dětské literatury stála například i za experimentálními gamebooky, o kterých jsme v Lógru už psali.

 

Štíplová s Němečkem vdechli život čtveřici velmi uvěřitelných hrdinů, ve kterých se v dobrém slova smyslu našel každý. Laskavá Fifinka, temperamentní jedlík Bobík, dobrosrdečný Pinďa a vynálezce Myšpulín tvořili něco mezi kamarády a rodinou. V této sestavě byli schopni obstát téměř v jakékoliv neuvěřitelné situaci, od sci-fi a fantasy po příběh odehrávající se v realisticky-pohádkových Třeskoprskách. Čtyřlístek byl od počátku lehce moralistický a z dnešního pohledu lehounce gender-stereotypní. To je ale podle mě jeden z důvodů, proč je mu rozumět i po letech.

 

To Spejbl a Hurvínek od začátku mířili trochu jinam. Loutkář Josef Skupa vymyslel pro své divadlo nejprve Spejbla – škrobeného pedantického trotla. Ten vystupoval na jevišti s typickou figurou loutkových představení – s Kašpárkem. Skupa ale cítil, že to ještě není to pravé ořechové, a proto časem vyměnil Kašpárka za Spejblova přitroublého a přiměřeně vyčuraného syna Hurvínka – a s nimi udělal díru do světa. Byla to švejkovská kombinace, která útočila svým humorem přímo na solar.

 

Poločas rozpadu

 

V půlce osmdesátých let začal Čtyřlístek lehce ztrácet dech. Témata příběhů se opakovala, to však přičítám autorskému maratonu. Snad proto do psaní textu komiksu začali po revoluci pronikat další autoři. I přesto se ale nad zlatými časy Čtyřlístku začala stahovat mračna. Postavy se zploštily, lehkost se kamsi vytratila a příběhy jednoduše začaly vykrádat samy sebe. Němeček navíc kresbu začal flinkat. Postavičky jsou dnes deformované, humpolácky počítačově vybarvené a mistrné typografické hříčky jsou tytam. Dnes Čtyřlístek chrlí desítky příběhů ročně, produkuje filmy, má vlastní dopisní známku, ale…  je to k pláči.

 

Spejbl s Hurvínkem za minulého režimu utekli k nahrávání výchovných dlouhohrajících elpíček pro děti. Malí se tak dozvěděli, jak se chovat v případě požáru nebo jak dát první pomoc, a přitom si užili i trochu legrace – byť tato už fungovala spíše jen díky hlasovým schopnostem loutkoherců. Toto snad docela neškodné angažmá bohužel brzy vyčpělo. Dnešní pokusy o nové hry a filmy jsou přehlídkou nepochopení a nudy. Spejbl a Hurvajz se z dlouholetých tahanic o autorská práva nikdy úplně nevzpamatovali. Dnes je divadlo S+H smrdutým vývozním artiklem pro turisty, asi jako Krteček v Číně.

 

Nikdo nechce vidět své hrdiny z dětství zemřít. Mnohem víc ale bolí, vidět je, jak se prostituují v bezduché honbě za penězi. Bobíku, Hurvínku, mějte trochu sebeúcty a umřete jako chlapi. Cha chá!

 

Jakub Goldmann

Článek vyšel v čísle 21 se shnilou obálkou od Radka aka rybizovaovce.

Koupit