Není příliš mnoho oblastí kulturní činnosti, které by byly tak nezáživné jako současná česká literatura. Malíři a designéři provokují, módní návrháři šokují, divadelníci protestují, hudebníci naříkají, ale spisovatelé stále jen sedí a píší povětšinou průměrné texty odtržené od aktuálního dění. I proto vzbuzuje už téměř rok veliký zájem kniha Hejno bez ptáků od Filipa Douška. Za vzruchem, který román způsobil, nestojí ani tak vyprávěcí postupy či geniální zápletka, ale příběh knihy – proces vzniku a metody propagace.
Příběh
Hejno bez ptáků při prvním setkání zapůsobí už svým designem. Tvoří ho dvě samostatné knihy uložené do krásných kartonových desek. Před nákupem se nelze podívat dovnitř. Když se rozhodnete „výrobek“ zakoupit a rozbalíte ho, okamžitě vás obsah nechává hádat. Černá a bílá kniha ve velmi minimalistickém zpracování jsou pojmenovány Kniha a Příběh, čímž nijak nenapovídají, odkud začít číst. Grafické zpracování vnitřku poté překvapí řadou detailů, které vytvářejí příjemnou nadstavbu ke čtení. Za celkové zpracování dostal knižní grafik Jakub Gruber dokonce ocenění v soutěži Nejkrásnější kniha roku 2012.
Velmi originální je navíc postup, kdy design knihy ovlivňuje běžný život čtenáře a dává mu pocítit, co zažívá postava románu. Části, v nichž do příběhu vstupuje vypravěč, jsou totiž psané nikoli horizontálně, jak jsme u textu v knihách psaných latinkou zvyklí, ale vertikálně. Vzniká tak nutnost otočit knihu o devadesát stupňů a číst v této atypické pozici. Při čtení v dopravním prostředku ale náhle zjišťujete, že se na vás obrací tázavé pohledy spolucestujících, v nichž spatřujete neskrývaný posměch. Každý, kdo chodil na základní školu, totiž přeci ví, že TAKHLE se kniha nečte! Pod stejnou palbou pohledů „normálních“ lidí se ale v příběhu ocitá i ústřední postava Adam, když prochází svými poblázněnými stavy.
Výraznou složkou Hejna bez ptáků je jazyk. Při pohledu na názory recenzentů lze usoudit, že právě jazyk bude zásadní slabinou. V recenzi Michala Kašpárka na webu Finmag.cz[1] dokonce najdeme několik vět, u kterých recenzent obviňuje Filipa Douška z užití nesprávných slov (cituji: „‚Hledal jsem je, Nino, ale selhal jsem.‘ (O klíčích. Česky: nenašel.)“) Přesto si dovolím s těmito výtkami nesouhlasit. I kdyby občas nebyla volba slova ideální – což ostatně obvykle závisí především na míře jazykové arogance hodnotícího recenzenta – tak to dokážu na ploše téměř šesti set hustě popsaných stran odpustit. Vyprávěcí jazyk Hejna bez ptáků je především aktuální, kreativní a disponuje dostatkem charizmatických drobností, díky nimž je velmi osobitý. Doušek se navíc nebojí přicházet s vlastními neologismy a vymyšlenými citáty z neexistujících knih. Poněkud zábavné je, že kritiku schytalo Hejno bez ptáků od výše uvedeného recenzenta i za potřebu vše doplnit citátem. Zřejmě si ale Kašpárek nevšiml cílené postmoderní hry, v níž je citováno např. z knihy Lexikon viridujících novotvarů A/Ž, která údajně vyšla s podporou Evropské unie v roce 2012. Tato kniha ale samozřejmě neexistuje, stejně jako nedohledáte v knize citovaný Úvod do komparativní logiky autorů L. Muncha, I. Bierbeina a G.. Smithe či knihu Tucet starodávných povolání podle strýčka Špíny od F. X. Špíny (sic!), kterou si autor taktéž vymyslel včetně kompletní třístránkové citace.
Nutno říci, že širokou čtenářskou základnu si Hejno bez ptáků získalo především svou marketingovou kampaní na internetu. Filip Doušek se nenechal zastrašit očekávatelnými posměšky literárních konzervativců a už před samotným vydáním propagoval velmi intenzivně svůj román na sociálních sítích, především pak na Facebooku, kde také fanoušky zapojil do vzniku grafického zpracování. Na stránkách Lógru určitě není třeba detailněji rozebírat využité marketingové strategie. Oceňuji však, že se do toho autor pustil a velmi umně využil všechny možnosti moderního světa. Řekněme si to totiž na rovinu: Literatura může buď akceptovat moderní internetový svět a využít jeho výhod, anebo umřít a nechat se pohřbít ve společné hrobce s tištěnými novinami, videokazetami a cédéčky.
Facebook není ale pouze místo pro propagaci Hejna bez ptáků, ale vytváří zároveň skvělou paralelu k jeho tématu. Modrý sociální svět totiž z podstaty představuje prostor založený čistě na vztazích – Facebook bez lidí „v přátelích“ neexistuje. To samé říká o světě i Adam – pravda je vztah, svět je vztah, vše je vztah. Stejně tak můj názor začíná existovat až ve chvíli, kdy ty ho začínáš číst, čtenáři.
redakčně zkráceno
-md-
Filip Doušek: Hejno bez ptáků. Toito. Příběh: 508 stran, Kniha:141 stran.
foto: Martinus.cz
[1] Na okraj bych rád ocitoval jednu památnou větu z této recenze, která by neměla zůstat v e-zapomnění: „… dobrý román jde od špatného rozeznat tak snadno jako hřib pravák od mochomůrky…“
Celou recenzi na knížku z obálky růžového čísla byste si měli přečíst. Jinak totiž nebudete vědět, proč... ;)
Koupit