Wonder Woman je legendární postava z komiksového domu DC Comics. Její autorství bývá připisováno Hery G. Peterovi a psychologovi Williamu Marstonovi. Měla být protiváhou toxicky maskulinním hrdinům, kteří dominovali komiksu čtyřicátých let.
William Marston, psycholog a vynálezce detektoru lži, byl zajímavý muž a po letech se zdá, že k autorství Wonder Woman je nutné připsat i Elizabeth Holloway Marstonovou a Olive Byrneovou, které žily s Marstonem v polyamorické trojici. Dobové předsudky nám tak trochu zamlžují původ postavy. (Je o nich krásný film Professor Marston and the Wonder Women.) Zájem duchovních rodičů Wonder Woman o dekonstrukci genderu, fascinace mocí, BDSM koníčky, posedlost pravdou, psychologií a feminismem se plně promítla do kánonu Wonder Woman.
Princezna Diana, jak zní titul i jméno Wonder Woman, má svůj superhrdinský původ na ostrově, který je zcela bez mužů, žijí na něm Amazonky. Autorská trojice chytře využila starého archetypu Amazonek, který staví na historické zkušenosti s opravdovými skýtskými válečnicemi, aby pomohl vytvořit inspiraci pro všechny mladé čtenáře komiksů. Cíl byl jasný, ženy by neměly být zobrazované jako submisivní výplň nebo cena pro hrdinu. Měly být, podle jejich feministického vidění, hybatelkami děje, nezávislé a silné. Doba hrála Wonder Woman do karet, muži byli ve válce, a bylo proto nutné pro fungování válečné ekonomiky zapojit ženy do širokého spektra činností, včetně vyrábění zbraní pro boj s nácky.
Wonder Woman vyšla v lednu 1942. Její origin i superschopnosti se často měnily, nicméně po tom, co zachránila pilota amerického námořnictva, do kterého se zamilovala, se rozhodla pomoct světu a zapojit se do boje s nacismem i jinými zločinci. Vybavena lasem pravdy, v jehož sevření žádný muž nemohl lhát, bojovou suknicí v patriotických barvách, náramky odrážející všechny kulky a neviditelným letadlem dobyla srdce milionů fanoušků nejprve ve Spojených státech a posléze na celém světě. I když byla až velmi často různými zlosyny svazována, vždy okovy a pouta patriarchátu zpřetrhala. Wonder Woman se tak stala páteří DC Comics spolu s dalšími hrdiny, jako je Superman, Aquaman, Batman nebo Flash.
Wonder Woman byla revoluční, ikonická, dokázala díky svým komiksům dát pozitivní příklad spoustě čtenářům a hlavně čtenářkám. Ve světě, kde devadesát procent násilí je pácháno na ženách, je velmi emancipační mít hrdinku, která je ochránkyně – už to není muž, který zachraňuje princezny ze spárů kouzelníka.
Nicméně postava Wonder Woman, už pod jinými tvůrci a autory, neměla zůstat feministickou Amazonkou. Jak se po konci války muži vraceli domů a na svá stará pracovní místa, byly ženy společností a americkou kulturou tlačeny, aby se stáhly zpět do domácností. Submisivní paní v domácnosti z padesátých let je známý fenomén. A jak americkou společnost opouštěl chvilkový ženský emancipační étos, tak se příběhy Wonder Woman začaly spíše zaměřovat na romanci, lásku a jiné narativy, které jsou stereotypně spojovány se ženami. Najednou to nebyla Wonder Woman, která zachránila svého milého Steva Trevora z havarovaného letadla, byl to naopak on, kdo ji nosí v náručí. A mělo být hůř.
Paralelně s tím, jak se zhoršovalo a mizelo feministické poselství z Wonder Woman, podobně přituhovalo v americké společnosti. Reakce na sebe nenechala dlouho čekat, feministická druhá vlna, s jasným poselstvím, že nelze mít demokracii bez feminismu a svobody žen, vyzvala dobové předsudky a patriarchální status quo na souboj. Není náhoda, že spousta feministek druhé vlny četla Wonder Woman ve čtyřicátých letech a milovala ji, včetně čelní postavy Glorie Steinemové. Mimochodem, o ní a o feministickém vlivném magazínu Ms., který založila, teď běží skvělý seriál Mrs. America na HBO.
Na obálce prvního čísla Ms., které vyšlo v roce 1972, nebyl nikdo jiný než Wonder Woman. Nicméně, jaké bylo překvapení pro celé hnutí, co se paralelně s Wonder Woman děje na stránkách DC komiksů. Vzdala se svých superschopností, začala cvičit kung-fu, odhodila svůj ikonický kostým a pořídila si módní butik, ve kterém prodává oblečení. Wonder Woman se tak stala agentem povrchního chápání ženství, jako něčeho, co je jen na okrasu. Dokonce se tu objevuje i mentor, muž – slepý a žlutě kolorovaný (!) Asiat, odborník na bojová umění, který jí se vším poradí. Na obálce čísla sto osmdesát se na Dianu slizce sápe, zatímco ona nemohoucí a čekající na rady jejího mistra brečí. A vůbec v tomto runu hodně brečí z toho, jak je zoufalá a neschopná. Ano, další hromada stereotypů. Poslední zbytky krásy a přitažlivosti Wonder Woman, které tkvěly v její emancipovanosti a superschopnostech, byly pryč. Zbylo jen povrchní maloměšťácké pozlátko.
Redakce magazínu Ms. se proto rozhodla zachránit hrdinku Wonder Woman, a protože redakce i čtenářky byly veteránky aktivismu a demonstrací, rozhodly se pro nátlak na vydavatelství DC. Byl čas na vděk – Wonder Woman jim v dětství dodávala důvěru, která je vedla k důstojnosti, takže je na čase jí to oplatit a vrátit důstojnost a laso pravdy Dianě. Z důrazného lobování se v podstatě staly pochody a demonstrace, které požadovaly návrat kostýmu a superschopností Wonder Woman. Také požadovaly, aby ženy byly v komiksu reprezentovány důstojně. A to všechny ženy, včetně žen tmavé pleti.
Sám ředitel DC Comics nakonec hlasu lidu podlehl a zavolal Glorii Steinemové. Oznámil jí, že Wonder Woman má zpátky kostým, superschopnosti a že jí přibyla nová sidekick černá Amazonka, sestra Nubia. A taky ji požádal, se zoufalým hlasem, aby ho už nechaly na pokoji. A tak byla Wonder Woman po čtyřech letech za pultem v butiku v roce 1972 zachráněna feministkami, které si její amazonské poselství vzaly hodně k srdci. I když komiksy s Wonder Woman byly dál plné klišé a předsudků, tak se z ní díky těmto událostem stala ikona feminismu. A taky se zvedly prodeje komiksů s Wonder Woman, což nakonec vedlo i k televizní adaptaci.
Wonder Woman se tak v roce 1975 dočkala i skvělého seriálu, který pomohl tuto hrdinku popularizovat mezi mladšími ročníky a také ji dopomohl ke kultovnímu statusu mezi feministkami druhé vlny. V seriálu září fantastická Lynda Carterová a i dnes to působí jako docela zábavný počin, na svou dobu velmi emancipační.
Pravda, Wonder Woman se v komiksech od bitevní suknice posunula k bitevním plavkám, dokonce i k bitevním bikinám, a taky často zcela neanatomicky špulí zadek z obálek a její feminismus už není projevován soucitem a pomoci slabším, ale brutalitou. Hrdinky, včetně Diany, také musejí ukázat co nejvíce kůže a být tak objektem pro mužské fanouškovské oči. Krása komplexního charakteru je tak často vytlačována stereotypní slizkostí. Ano, autor tohoto článku volá po starých dobrých časech a má rád konzervativní zobrazení Wonder Woman ze čtyřicátých let.
Mimochodem, první umělkyní, která kreslila komiks s Wonder Woman, byla až v roce 1986 Trina Robbinsová. Jednalo se o minisérie Legend of Wonder Woman. A první umělkyní, která by pravidelně kreslila sešity komiksu, aniž by šlo o nějakou speciální minisérii, byla Nicola Scottová až v roce 2016. Její práci si můžete prohlédnout i v českém překladu, a to sice ve Znovuzrození hrdinů DC: Wonder Woman #02 a Znovuzrození hrdinů DC: Wonder Woman #04: Boží hlídka.
Kdo si ale počká, ten se dočká a po sedmdesáti pěti letech jsme mohli zhlédnout důstojný film. Wonder Woman se v roce 2017 objevila i na plátnech kin pod taktovkou režisérky Patty Jenkinsové a letos nás čeká sequel. Tak až půjdete do kina, vzpomeňte si na Glorii Steinemovou, mohli jste se místo na Amazonku dívat na hybrid Ženy za pultem a uplakaného kung-fu filmu.
Dneska se spousta šovinistických nerdů schovává za internetové profily a napadá autorky, feministické fanynky a plně využívá potenciálu sociálních sítí. Vnímá feminismus jako něco, co jim ničí komiksy. Nicméně v případě Wonder Woman je to přesně naopak, feminismus dal zrodit této skvělé hrdince a je to právě šovinismus, který kreativně ničí tuto hrdinku. Chvála bohyním za feministky!
Martin Tománek
Tento článek vyšel ve 36. čísle magazínu Lógr s tématem TĚLO. Objednat si jej můžete v našem e-shopu.