Dokud lidé budou číst knihy, naše práce má smysl

Obávám se, že budu znít velmi subjektivně, ale přesto to udělám. Lucii Kaňovou (ještě před pár týdny Zajíčkovou) znám už několik let díky jejím krásným knižním obálkám, které vytváří pro nakladatelství Host. Několikrát jsem ji i pozval na setkání s českými autorkami, se kterými jsme diskutovali o jejich knihách – a samozřejmě taky o tom, jak vypadají navenek. Její práce mě baví a vím, že baví taky celou řadu dalších lidí. A vzhledem k tématu zimního čísla jsme si rozhovor s ní nemohli odpustit.

 

Svatba je krásná věc, ale změna s tím související je ošemetná – alespoň co se práce týče. Nemáš obavy z toho, že tě lidé nějakou dobu podle jména nepoznají?

 

Myslím, že si to časem sedne. Teď je pro mě spíš náročné ustát ten humbuk okolo toho, že se vůbec přejmenovávám. Jako kdybyste mezi to jméno a práci vložili rovnítko. Přitom z osobního hlediska to byl pro mě naprosto přirozený krok. A pokud jde o obálky, nechci, aby si je čtenáři pamatovali jen proto, že je dělala Zajíčková. Chci, aby si je prostě pamatovali.

 

Ale teď zpátky do minulosti. Jak ses dostala k práci knižní grafičky?

 

Docela náhodou. Byla jsem v posledním ročníku na vysoké, tenkrát jsem zpívala v rockové kapele a veškerá moje grafika se točila okolo hudby. Obaly na cédéčka, weby, plakáty – všechno s takovým tím ošoupaným grunge efektem. Pohltilo mě to natolik, že jsem se rozhodla odevzdat i pěkně punkovou diplomku. A tenkrát poprvé do toho prosáklo cosi z knižní branže. Celý měsíc jsem chodila na koncerty do hudebního klubu v Brně a dělala rozhovory s kapelami. Na konci stála interaktivní reportážní kniha pro iPad plná fotek, videí a autorských ilustrací. Dneska by takový formát asi neuspěl, ale mě na tom stejně nejvíc vzrušoval ten osobní kontakt s umělci a jejich texty. Když mi pár dní před státnicemi volal ředitel ústavu, že v Hostu hledají grafika, sbalila jsem skripta, nasadila sluchátka a jela na pohovor. Od té doby dělám knížky. Jen místo muzikantů jsou spisovatelé a místo iPadu knihařská lepenka.

 

Jaké vlastnosti by měl mít dobrý grafik?

 

Myslím si, že největší předností dobrého knižního designéra je jeho pokora – ke čtenáři, autorovi i řemeslu. Hned po ní citlivost a nadhled. A často stačí zapojit selský rozum a zbytečně si to nekomplikovat.

 

Prozraď nám, za jak krátkou či dlouhou dobu lze vytvořit obálku, která je připravena do tisku?

 

První verzi chystám s předstihem do edičního plánu, který vychází každý půlrok. Pak je několik měsíců na to návrh doladit a naplánovat, jak bude kniha vyrobená. Občas se ale objeví titul mimo ediční plán a celý proces se tím zrychlí. Čekají mě pak dva tři týdny intenzivní práce, do kterých se musí vměstnat návrh obálky, konzultace s autorem, korektury i příprava tiskových dat. Tímto způsobem vznikala třeba obálka Chirurga nebo Tichých roků – v obou případech jsem si navíc ubrala čas tím, že jsem četla celý rukopis. Sem tam jsou tyto maratony osvěžující – všechno mám čerstvě v paměti, takže i tím finišem probíhám o dost intenzivněji. Jen to nesmí být moc často… pokračování najdete v tištěném magazínu.

 

Rozhovor Jakuba Pavlovského s Lucií Kaňovou vyšel ve 34. čísle magazínu Lógr s tématem DESIGN. Objednat si jej můžete v našem e-shopu.