Označení feministická literatura zaručeně odradí většinu mužských čtenářů. O nové knize Doroty Maslowské Zabila jsem naše kočky, drahá, se proslýchá, že pro čtenáře ve slipech není zcela vhodná. Prý popisuje ženský svět ženským pohledem, a muž se tak často u knihy nudí a v podvědomí si přehrává poslední fotbalový zápas Sparty v Plzni. Rozhodli jsme se proto nechat novou Maslowskou přečíst členy redaktorského týmu Marka Dobrého a Kačku Kubovou. Dočte to chlap? A co na to řekne žena? Předem se omlouváme feministkám za to, že ženský a mužský komentář ke knize nemají zcela stejný počet znaků.
Marek Dobrá: Že máš pussy, ještě neznamená, že máš téma, drahá
Nejdřív jsem se těšil, pak jsem se děsil jak čert kříže. Takhle jednoduše můžu shrnout svůj přístup ke knize, jejíž název je složitější než ženská psychika při měsíčcích. Přesto jsem se do toho pustil – především proto, že je to docela hubená knížka a na přebalu jsou pěkné nohy.
Doufám, že to nebude znít příliš gayovsky, ale Maslowská mi učarovala v jedné věci. Dokonale rozumí rozdílům mezi muži a ženami. Ukazuje se to především v momentě, kdy rozebírá rozdíl v přátelství mezi dvěma ženami a dvěma muži. Zatímco muži spolu chtějí nesouhlasit, přít se a ukázat, že jeden z nich má větší koule, ženy to cítí přesně naopak. Kamarádky jsou, dokud si mohou říkat „já taky“. Čím stejnější dívky jsou, tím více si rozumí. Jakmile nastane drobný rozdíl, přátelství chladne, mizí v oparu, až se nakonec vypaří. A přesně to se stalo i hrdince knihy Farah. Její nejlepší kamarádka si našla chlapa. Slizkého. A tak Farah zůstala na světě sama.
Pro chlapa je poněkud náročnější zorientovat se v příběhu. Nemohu zcela určitě říct, že vím, o čem ta kniha je a co se stalo. V mé knihovničce bude mít ZJNKD (zkratka toho příšerně dlouhého názvu) místo někde pár centimetrů za Paní Dallowayovou. Maličko na mě totiž kniha působila jako depresivní, echtmoderní vyprávění o velkém ženském NIC. Pussy v kalhotkách přeci jen ještě není téma.
Zpětně řečeno, po knize ve mně nezůstalo nic než několik zajímavých postřehů. Na druhou stranu není důvod, proč se do ní nepustit. Po dočtení se mi nezačaly více líbit kabelky a střevíce. Naopak jsem pročetl tiráž, zaklapl knihu a s obrovskou chutí si pustil fotbal. Alespoň jsem věděl, že mi mužský svět šmakuje víc, leč ne že bych ten ženský nějak zavrhoval.
Kačka Kuba: Nic jsi nepochopil, drahouši
My ženy totiž téma k mluvení nepotřebujeme, což je známé, jako že prd hoří. A taky si toho hodně pamatujeme, třeba název knížky. A o tom přesně ZJNKD je. Tlachání o ničem a o všem, bez ladu a skladu. Z čisté touhy se někomu svěřit, když si nejlepší kamarádka našla umaštěnce, který se válí na gauči, požírá chipsy a sleduje fotbal. Bože!
Muži rádi říkají, že by chtěli vidět ženám do hlavy. A když jim do ní Maslowská dovolí nahlédnout, tak se bojí. Našli by tu ale odpovědi na většinu svých otázek. Proč holky společně rády pomlouvají? Utužuje to vztah. Čeho se holky bojí? Že je bude pomlouvat někdo jiný. Koho holky nejvíc nesnáší? Kluka své nejlepší kamarádky, když nikoho samy zrovna nemají. Co je nejvíc uklidní? Když to má jejich kamarádka stejně jako ony. Ať už jde o menstruační cyklus, deprese, zájmy, hubnutí nebo tloustnutí.
Pravda je, že ačkoliv se na mnoha místech a v mnoha pocitech vidím (juhů, mám to stejně jako Farah), je těžké knížku nějak hlouběji popsat, stejně jako to, co se ženám děje v hlavě. Tuhle knížku si prostě musíte přečíst. Proč? Prostě proto!
