Fronta na banán

„Stolní společnost Nalomení hoši uvádí: Ultra-bloody hardcore Jesus,“ píše se na obálce s ilustrací, kterou by člověk čekal spíš na bookletu hardrockové kapely nebo na obalu počítačové hry. Listuji almanachem osmi autorů s pozoruhodnými psytrancově surreálnými ilustracemi a osobitou a přitom nepřeplácanou typografií. Možná jsem narazil na zajímavou, snad i zásadní věc, říkám si. Anebo na pitomost.

Nakonec něco mezi tím. Kniha je již čtvrtým almanachem olomoucko-pražského literárně-hudebního uskupení Fronta na banán (předcházely Pražské sanitarium, Budete viset! a Hovory s batohem). Samotným textům jednotlivých autorů předchází jakýsi skupinový manifest, ve kterém se autoři hlásí k básnickému diletantismu („Na poli poezie, její teorie i praxe jsme nadále začátečníci“) a zároveň k potřebě kritického tvůrčího gesta („Není to jako Majakovského Facka veřejnému vkusu, tohle je spíše menší hlen na chodníku veřejnosti“), obojí je sympatické.

Při dalším čtení se potvrzuje původní domněnka: Autoři jsou inspirováni absurdně naivistním stylem českého undergroundu. Sbírka dobře ilustruje možnosti i rizika této metody, ukazuje se, že může sloužit k intenzivní výpovědi („dozvěděl jsem se z televize / prej přišla hospodářská krize / zabarikáduju se ve svým bytě / odpojím plyn / vyvěsím telefon / a budu čekat zdali se konečně upálim“), ale snadno se může stát pustou manýrou, která působí až trapně („pusa mě pálí od brambůrek / tak proč to dělám proč to hltám“). Snad zajímavější než samotné básně jsou nebásnické manifestace tvůrčího a životního postoje, vedle zmíněného doslovu sem patří i bonmoty, volně roztroušené po celé sbírce („Můj odpor k veškeré činnosti se vyznačuje psaním“).

Největší prostor je ve sbírce dán Básníkovi Ticho, který se odlišuje od ostatních svým stylem, a zdá se, že ke skupině úplně nepatří. V internetové anotaci ke sbírce je jedním z autorů almanachu titulován jako „legenda novodobého českého básnictví“. Ač je to řečeno v nadsázce, je takové mínění zarážející. Prohlašuji to na rovinu: Básník Ticho je podvodník. Jeho texty se snad tváří jako velká poezie, ale ve skutečnosti jsou směsí romanticky dekadentních klišé („Za oponou tmy, kde růže krvácí“), pozérských mysteriozních deklamací a tajemných zaumných zaklínadel („… do mrazů svýtají/ svý tají/ Jes v Jesu/ V Jesu Jas“). Jsou to jen slova, slova a přebujelé ego. Poučený čtenář zívá.

Kniha je zajímavá tím, že spojuje autory podobné poetiky, která místy umožňuje břitkou a zábavnou reflexi postmoderní konzumní společnosti, zároveň však hrozí epigonstvím a prázdnou manýrou.

Fronta na banán: Ultra-bloody hardcore Jesus (básnický almanach skupiny Fronta na banán). Ilustrace: Johanna z Hessova. Vlastním nákladem, Praha-Olomouc 2009. 128 stran.

%%wpcs-21%%-date%%id%%