Česká televize se po čase rozhodla udělat něco pro blaho národa a v režii Roberta Sedláčka (dnes proslulého spíše kvůli „mikinagate“) nabídla historický seriál České století. Kritický ohlas byl značný, sledovanost rovněž, a tak se začala připravovat i komiksová verze na základě scénářů Pavla Kosatíka. Nyní se ke čtenáři dostává druhý komiks (jedná se ovšem o pátý příběh série), který byl svěřen do rukou Vojtěcha Maška.
Pakliže je komiks Jak Gottwald zavraždil Slánského něčím zajímavý, je to právě kombinace Kosatík – Mašek. Zatímco ten první je svým způsobem nový mýtotvůrce, který dlouhodobě interpretuje dějiny z pohledu současných vítězů a vytváří jakýsi psychologizující historický hlavní proud pro ambicióznější masy. Jeho publikace jako Věra Čáslavská: Život na Olympu, Česká inteligence: od Jaroslava Golla po Magora či Manželky prezidentů: deset žen z Hradu představují učebnici toho, jak z dějinných postav vysoustružit zajímavé příběhy, jak k nim přidat trochu toho morálního dilematu a přitom nevyvolat zbytečnou kontroverzi.
Mašek naproti tomu používá mýty nejčastěji jako plátno, na které promítá své fantasmagorické výtvory. To platí především o vynikající trilogii Monstrkabaret Freda Brunolda, která se shodou okolností odehrává ve stejné době jako Gottwald. Také jeho komiks Ve stínu šumavských hvozdů pracuje s postavami Boženy Němcové a Karla Maye jako s ikonami českého kulturního prostoru, které poté nemilosrdně a hravě przní.
Dáme-li dohromady současného mýtotvůrce a mýtohráče, vznikne zajímavý hybrid. Dobře to vynikne při srovnání se Sedláčkovým filmovým zpracováním téhož scénáře. Komiks sice některé scény vynechává, ale v podstatě přebírá kompletní dialogy i děj. Oproti filmu se ale posunuje dvěma protichůdnými směry. Tím prvním je jistý surreálný symbolismus: Slánského tmavé rozcuchané vlasy se proměňují na rohy a postava tak místy vypadá jako něco mezi obětním beránkem a Satanem, což koresponduje s jeho rolí vraha i oběti. Mašek navíc své postavy často zbavuje tváře, a čtená tak někdy zůstává zmaten nad nesrozumitelnými dialogy. Také následnost panelů je často poněkud výstřední, což v kombinaci s uniformně šedomodrou grafikou vytváří dojem jakési tíživé rozmlženosti příběhu.
Druhý směr pak představuje naopak prohloubení realistických indicií: celé kapitoly jsou rámovány deskami s čísly dokumentů a razítky „přísně tajné“, jako by se mělo jednat o autentické přepisy odposlechů, které samy tvoří jedno z ústředních témat. Podobné dokumenty však nejsou dostupné, a i kdyby náhodou byly, Gottwald a Slánský by jistě nevedli dialogy, které ze všeho nejvíc připomínají Tondu Blaníka.
Seriálová epizoda Jak Gottwald zavraždil Slánského sklidila z celého cyklu České století ty nejlepší ohlasy a není divu: jen stěží lze v českých dějinách nalézt příběh příběhovatější než ten o přátelství, zradě a smrti dvou nejvyšších komunistických státníků. Otázkou ovšem zůstává, k čemu ještě číst komiks, který je napsaný podle totožného scénáře. Ačkoliv Mašek kličkuje před realismem, jak jen to jde, z Gottwalda a Slánského nový Monstrkabaret nevytvořil.
Stefan Segi, stefan@logrmagazin.cz
Pavel Kosatík a Vojtěch Mašek: Češi 1952 – Jak Gottwald zavraždil Slánského
Mladá fronta 2014, 120 stran
