A zdaleka nejde jen o jeho otravné arcidílo, ve kterém zanechal svá moudra pro příští generace. Tento svérázný rodák z Branau se hojně objevuje v celé řadě knih nejrůznějších žánrů, někdy dokonce i se svými kamarády. Není divu – má totiž celou řadu předností. Je to vděčná figura, kterou není zas tak těžké vykreslit a o které každý ví první poslední. Lidé podrobně znají jeho život, chutě i manýry, a tak se do něj snadno strefuje. Ale když na to přijde, umí být i strašidelný, neboť všichni vědí, co dokáže. A k tomu všemu dodnes táhne a výtečně prodává.
Protože je Hitler všeobecně známý, měl by v každém dílku, ve kterém se objeví, přece jen nějak překvapit, přijít s něčím neotřelým. Německý publicista Timur Vermes mu ve své prvotině nazvané A už je tady zas dopřává dostatečně šokantní nástup. Pracuje totiž s konstrukcí, že se vůdce na konci války neodpravil vlastní rukou v útrobách svého bunkru, nýbrž si jen trochu pospal. No, a probouzí se až nyní, v současném multikulturním Berlíně. A je to klasický Hitler, jak ho Němci znají z vlastivědy. Pedantský (až nepříjemný) chlap se spoustou smělých plánů, bytostně přesvědčený o svém směřování a poslání. Zprvu je však dost nejistý a rozmrzelý, bojí se, že mu trochu ujel vlak. Na okolní dění nahlíží optikou své doby, což s sebou nese celou řadu komických situací. Jeho postupné rozkoukávání se v nové realitě zavdává příležitost k brilantním fórům. A právě na nich autor celou knihu vystavěl. Díky užití ich-formy čtenář neustále naslouchá Hitlerovým vnitřním pochodům. Hitler hudruje nad současnými poměry, třeba nad zjevně zpackanou spoluprací po ose Berlín – Ankara, a naopak je nadšený z moderních výdobytků jako třeba internetu či gigantického písma na stránkách Bildu, které dle něj zaručuje dostupnost informací i pro starší občany („Jaká škoda, že to nenapadlo už Goebbelse“). Postupně se vypracuje a začne se živit jako komik. Velmi věrně imituje sám sebe a lidé jsou nadšeni. A tak vůdce zase jednou vládne – byť tentokrát hlavně na YouTube.
Vermes před napsáním knihy údajně podrobně studoval Hitlerovy projevy a spisy, aby mohl dokonale napodobit jeho jazyk. Rozhodně i zásluhou citlivého překladu Michaely Škultéty se tak čtenář může bavit vůdcovou autentickou hantýrkou. Říká přesně totéž, co říkával za války, kdy to, pravda, zrovna švanda nebyla. Ale v kontextu situací, ve kterých tak činí teď, už to zábavné je. Navíc se autor přece jen trochu vyhýbá nejpalčivějším tématům. O mezinárodním finančním židovstvu a koncentračních táborech padne jen pár slov a Hitler povětšinu času spíš rutinně politikaří.
redakčně zkráceno
Vojtěch Kučera
Recenze vyšla v Lógru č. 10.
Úplnou recenzi jsme vám naservírovali v jubilejním desátém čísle.