Z Brna do pražského Doxu konečně doputovala výstava Signály z neznáma, český komiks 1922–2012. Zkušenější návštěvník galerií ví, že v Doxu je většinou více expozicí najednou. Také jsem to věděla, ale neuvědomila jsem si, jaké to nese následky. Zavítala jsem totiž také do části, která představovala tvorbu Krzysztofa Wodiczky pod názvem Out/inside(rs), a stálo to za to.
Výstava představuje tvorbu polského umělce, který se věnoval především otázkám války, konfliktům ve společnosti – nacionalismu, diskriminaci, veřejné komunikaci a odlišným osobním traumatům. Celé přízemí holešovické galerie je proměněné v několik uměleckých světelných instalací, které Krzyszytof Wodiczko již představil i v jiných světových metropolích. Wodiczko pomocí světelných projekcí spojených často se zvukovým záznamem upozorňuje na aktuální problémy. Například otázku postavení žen v polské společnosti znázornil skrze videohovory, dialogy či monology Polek z různých sociálních vrstev. Na fasádě umělecké galerie Zachęta se ženy buď obracely přímo k publiku, náhodným kolemjdoucím, nebo rozmlouvaly navzájem. V jiných projektech se rozebírá téma násilí, válečných traumat nebo emigrantů. Nejpůsobivější, a snad nejaktuálnější pro českou společnost je expozice, věnovaná postavení Romů v našem státě. Z obličejů bust a soch literárních, hudebních a jiných velikánů promlouvají Romové o svých problémech, o vztahu českých žáků k romským dětem, o rasistických předsudcích ve společnosti a tak dále. Český parnas se skládá z Karla Havlíčka Borovského, Elišky Krásnohorské, Bedřicha Smetany, Tomáše G. Masaryka, Josefa Jungmanna, Františka Palackého a Boženy Němcové. Ne náhodou ožívají obličeje těchto postav z učebnic právě dnes, kdy otázky tolerance a respektu k jiným kulturám zapadly, stejně jako tyto osobnosti, někde v minulosti.
Kromě videoinstalací se Krzyszytof Wodiczko věnuje projektování různých druhů vozidel. Sestavil zvláštní pohyblivé jeviště, které sám v praxi vyzkoušel. Skutečné uplatnění tento experiment, který svým vzhledem připomíná vozítka Segway, ale nenašel. Možná se autor tohoto bizarního dopravního prostředku nechal inspirovat právě Wodiczkem. Jediný v praxi uplatněný projekt představuje zvláštní vůz pro bezdomovce, který vznikl ze vzájemné spolupráci s nimi. Otázce cizince a jeho postavení ve společnosti jsou věnovány projekty Berla pro cizince a Mluvítko. Pomocíjednoduchých znaků, berly či přístroje, který přibližuje posluchači ústa mluvčího, umělec připomíná a přibližuje „slušným lidem“ otázky, o kterých se málo mluví a mají často výrazně negativní charakter.
Kurátoři výstavy Signály z neznáma odvedli vynikající práci. Na menším prostoru představili stručně historii českého komiksu a jeho proměny v průběhu 20. a počátku 21. století. Pravděpodobně se na ni dojdu podívat ještě jednou, protože nezapomenutelný dojem z první expozice, kde mi „tatíček“ mluvil do duše, byl natolik silný, že mi ani nedovolil naplno si komiksovou expozici užít. A kvůli té jsem do centra Dox původně vyrazila.
OP
obrázek: DOX
22. 2.–6. 5. 2013 Krzystof Wodiczko: Out/Inside(rs)
8. 3.–20. 5. 2013 Signály z neznáma. Český komiks 1922–2012