Rozhovor s malířem, ilustrátorem a dvorním grafikem nakladatelství Argo Pavlem Růtem, který má dlouholeté zkušenosti s knižním designem nejen u nás. „V Česku není moc nakladatelství vydávajících krásnou literaturu, pro které bych už něco nevytvořil,“ říká. Kromě toho je i autorem publikací Pražské tajemno, Velká kniha o hovně, Pražská kuchyně běžná i sváteční či nové monografie Hugo Steiner-Prag. Pavla Růta můžeme s čistým svědomím nazvat mistrem grafických úprav, nepochybně jste už měli v ruce minimálně jednu z „jeho“ knih. Na starosti měl i obálku letního čísla Lógru. Nyní jeho podepsané grafické listy dáváme jako dárek k předplatnému.
Proč jste se začal věnovat právě knihám?
Studoval jsem stavařinu, konkrétně vodní stavby, s vidinou, že budu mít hodně času na malování. Jezy se však začaly automatizovat a profese jezných už nebyla tolik potřebná. Tak jsem se nechal zaměstnat v antikvariátě, protože jsem hledal zaměstnání, které by mě neštvalo a kde bych měl horu času. Po revoluci jsem s kamarádem provozoval galerii, a jakmile jsme to ukončili, začal jsem dělat knihy, tedy až někdy po devadesátém druhém. Tehdy jsem náhodou udělal dvě knihy kamarádům a pak – když najednou nebylo kde prodávat obrazy – jsem s knihami pokračoval. Střídal jsem to s uměleckou činností, ale knihy se staly mou hlavní náplní. A to platí dodnes.
Jaká to tehdy byla doba?
Obecně nejhorší pro knihy. Začátkem devadesátých let byla mizerná sazba, omezená škála písem, finanční omezení, nebyl čas dotahovat knížky do konce, vše se dělalo různě na koleně. Ale samozřejmě se i přesto občas něco povedlo.
A s jakými problémy se potýká dnešní generace grafiků?
Problém můžou mít ti, kteří nemají praktickou zkušenost s tiskem a nemají tak představu o tom, jak reagují barvy, nemají technické vědomosti, neumí používat přímé barvy.
Existuje šablona, podle které se dají navrhovat obálky?
Na každou knížku se hodí něco jiného. Co se týče technického provedení, musím se vejít do nějaké částky, rozpočtu. Obálka je plakát na knihu, který o ní musí vytvářet představu. Pokud je kniha ortodoxně intelektuální, tak se na ni určitý typ obálky nehodí. Naopak, když na knihu, která je naprostá „scifárna“, uděláte intelektuální typografickou obálku, tak to taky nefunguje, protože obec, která tento žánr kupuje, to nepřijme. To znamená, že když vytvoříte šikmou knihu, je to hloupost, protože se zkrátka nevejde do knihovny. Samozřejmě jsou výjimky, občas se to dá použít a může se to i chytit, jedná se ale jen o ojedinělé případy. Vše se zkrátka musí udělat tak, aby kniha ve výsledku byla pro lidi uchopitelná… pokračování najdete v tištěném magazínu.
Rozhovor Jakuba Pavlovského s Pavlem Růtem vyšel ve 34. čísle magazínu Lógr s tématem DESIGN. Objednat si jej můžete v našem e-shopu.