Komentář komentáře komentáře komentáře

Začal jsem číst novou knihu Jakuba Češky Zotročený mýtus – Roland Barthes a rozpomenul se na dávnou návštěvu zrcadlového labyrintu na Petříně… Obluda přede mnou,obluda za mnou a všechny jsou si tak zvláštně podobné – směsice dobrodružství a nevolnosti z nekonečné řady vzájemných odrazů.

Kontext vzniku díla je poněkud složitý – redaktor časopisu Paris Match uveřejnil na titulní straně fotografii salutujícího černouška v uniformě s údajně jasným implicitním komentářem: obyvatelé francouzských kolonií jsou loajální vládě. Když literární teoretik a kritik Roland Barthes tuto událost komentoval pro ilustraci semiotického modelu „mýtu“ ve své slavné knize Mytologie, asi netušil, že i toto jeho počínání se stane objektem komentáře Jakuba Češky. Aby situace nebyla příliš jednoduchá, rozhodl jsem se jeho komentář taktéž řádně okomentovat.

Kniha Jakuba Češky vychází společně s analýzou Josefa Fulky Roland Barthes – od ideologie k fantasmatu. Češka ani Fulka se nesnaží o „úvod do studia Rolanda Barthese“, ale volí si specifickou problematiku jeho tvorby, kterou dále kriticky rozvíjejí. Zatímco se Fulka věnuje Barthesově pojetí ideologie a fantasmatu v jeho středním období (této analýzy se dotkneme jen okrajově), Češka odhaluje Barthesovy rétorické postupy, jež byly užity ve slavných Mytologiích. Ten, kdo by čekal polemiku s Barthesovými eseji nebo jejich pokračování, bude snad zklamán. Češka neodporuje, ale pustí se rovnou do základů Barthesova výkladu a rozvíjí poetiku jeho tvorby. Doba, kdy byla řeč vědce průhledným oknem do světa pravdy – či nepravdy, je definitivně pryč. Vědecký diskurz je stále častěji ukazován jako slepenec rétorických figur, metafor a metonymií, jež se dovolávají vlastní artikulace.

Roland Barthes ve svých Mytologiích navrhuje jednoduchý sémiotický model fungování podstatné části kultury. Původní znak (např. zmiňovaná fotografie salutujícího černouška) je použit jako označující nového znaku (v případě černouška by tím označovaným byla zřejmě „loajalita občanů francouzskému impériu“). Barthes to popisuje s trochou manicheistického sentimentu jako zcizení původního „přirozeného“ znaku znakem – komentářem novým. Tato operace se dá také ukázat jako pokrytí původního textu textem jiným, tedy jakýsi přepis. Tento model se stal obecně přijímaným a často bývá citován.

Jakub Češka však radikálně obrací Barthesovu řeč a odhaluje jeho samotného jako tvůrce mýtu, jako toho, jenž využil cizí znak, vynesl na světlo jeho implicitní pravidla, čímž ho vykořenil z jeho normality, aby tento znak (např. černouška na titulní straně časopisu) následně kolonizoval svým diskurzem neohroženého mytologa. Tuto zlotřilou operaci přepisu podle Jakuba Češky umožňují Barthesovy beletristické postupy: použití narace na místě argumentace, artikulace implicitních pravidel znaku a jeho odstřižení od referentu…

Barthes, dravý beletrizující autor skrytý pod maskou pozorného čtenáře, odhaluje „násilí“ na naivních čtenářích a úspěšně tím buduje svůj mýtus mytologa: „…dekomponuji tak, že komponuji, odkrývám tak, že zakrývám, vyprazdňuji tak, že zaplňuji…“ říká Češka za Barthese. Vše, co Barthes vytýkal redaktorovi, který užil fotky černouška, je odhaleno jako implicitní pravidlo jeho vlastní rétoriky.

Češkova argumentace zní přesvědčivě a jeho čtenář mu musí dát za pravdu. Roland Barthes se zde ukazuje jako úskočný rétor zdatně maskující své choutky podmanit si čtenáře. Češkova kritika tedy zní: Barthes beletrizuje, aby mohl destruovat. To není pěkné a mělo by to být odhaleno. Co když ale problém obrátíme? Co když Barthes zcizuje, vykořeňuje, zavrhuje veškerou exterioritu díla – únik smyslu mimo text (touto Barthesovou kritikou se zabývá více Fulka, jenž se snaží rozebrat kritiku referenční iluze mimo jiné i pomocí psychoanalytického slovníku) proto, aby mohl konstruovat z tohoto materiálu vlastní krásné kompozice smyslu? Aby z vysušených znaků budoval své fantaskní gramatiky diskurzů, jako je tomu v Sade, Fourier, Loyola?

Je zvláštní, že se Češka i Fulka ve svých kritikách vyhýbají jeho skvělým „konstruktivním“ textům. Češka komentuje celé Mytologie na základě jedné krátké pasáže z teoretické studie v závěru, i když přiznává, že všechny eseje jsou postaveny na různých principech (snad toto by bylo možné Barthesovi vytknout). Zdá se mi, že oba autoři nechtějí vidět výsledky, jakých Barthes dosahuje díky těmto „pochybným“ technikám zcizování, vysoušení a zamezování exteriority díla (Barthesova kampaň proti efektu reálného, viz Fulka). Domnívám se, že se Češka ztrácí v zrcadlovém labyrintu a podléhá stejným praktikám, jaké kritizuje na kritikovi Barthesovi. Boří mýtus velkého mytologa, zasazuje ho do příběhu o vlastním prozření a zbavení se despotické moci všemocné autority („tápavý začátek této analýzy vedený ostychem“). Češka používá podobnou metodu jako Barthes. Opět ten samý útok vedený „z boku“. Na světlo jsou vyneseny implicitní pravidla fungování realistické iluze a celý diskurz je ochočen a zapojen do vlastního příběhu o traumatizovaném, úskočném a zženštilém despotovi (Češka skutečně spřádá přitroublé hypotézy o Barthesově psychologii). Hlavní rozdíl v jejich přístupu spočívá v tom, že Češkova kompozice je o poznání nudnější a ošklivější.

Na místě je otázka, do jaké míry je postup mytologa nutný při vytváření jakéhokoli komentáře – sekundárního komplexu smyslu (existoval-li ovšem někdy nějaký primární…), který se nechce pustit s komentovaným do přímé konfrontace v jeho paradigmatu. Je však možné namítnout, že Barthes měl přiznat svoje techniky přepisu. A tady vyvstává ještě závažnější otázka: do jaké míry je vůbec možné přiznat zcizení a přepis, aniž by se zřítila nově vystavěná kompozice? Obávám se, že jakákoli myšlenková budova stojí na troskách té přepsané, a má-li se nějakou dobu udržet, musí o svých základech lhát.

Proto dávám za pravdu jak Jakubu Češkovi v jeho analýze, tak obhajuji Rolanda Barthese a přiznávám, že je pro mě syntéza beletrie a analýzy, nemyslitelná bez operace přepisu a odcizení, prostě neodolatelná.

Josef Fulka, Jakub Češka: Popis jednoho zápisu. Togga, Praha 2010. 416 stran.

%%wpcs-23%%-date%%id%%